Eva Pilarová prozradila, že její mamka »ujíždí« na vědomostních soutěžích v televizi. „Maminka miluje televizní soutěže, jako je Taxík a AZ kvíz a taky Chcete být milionářem?“ prozradila zpěvačka.

A právě maminka je také její dobrou duší, která peče vyhlášené cukroví. „Děkuju Bohu, že je maminka tak čilá,“ raduje se Eva, která 75. narozeniny oslaví v srpnu.

Manžel emigroval a nechal jí napospas s malým synem

Eva Pilarová byla vdaná třikrát. První dva manželé emigrovali na Západ, proto měla s cestováním a vystupováním ve svobodném zahraničí utrum. "Pilar emigroval v roce 1962, kdy byly našemu synovi tři měsíce. Bylo to tehdy pro mě hodně těžké období," prozradila Blesku.

"Díky prvnímu choti jsem byla takzvaně nevýjezdná směrem na Západ, dost mě to mrzelo, říká Pilarová." Díky tomu si však užila exotické části Sovětského svazu, které by dnes navštívila jen těžko: Kirgizie, Uzbekistán, Čečna, Ingušsko, Dagestán, Turkmenistán...

S prvním manželem Milanem Pilarem má zpěvačka syna Milana, o kterém ale vůbec nemluví. Co za tím je? Zpěvačka k tomu řekla: "Syn si to nepřeje a já ho respektuji. Řeknu tedy pouze, že pracuje s počítači, je šťastně ženat, udělal mě dvojnásobnou babičkou. A máme hezký vztah, dokonce jsem i hodná tchyně!"

Bude vám 75 let. Co jste si o tomto věku myslela ve dvaceti?

„Vzhledem k tomu, že básníka Jaroslava Vrchlického oslovovali v jeho padesáti letech ctihodný kmete, přišla mi ta pětasedmdesátka jako cosi z jiného světa. Nehledě k tomu, že tehdy mi připadali staří i třicetiletí. Dnes si ovšem věk vůbec nepřipouštím. Tedy ne že bych se třeba chystala nastřelit do mini a diblíkovat, jen předstírám, že se mě netýká. A taky kvůli tomu nemíním hned přestat zpívat. Naštěstí ani nemusím moc přemýšlet o nových písničkách, protože mám v repertoáru takové skvosty jako Už dávno nejsem dítě, Stárnutí nebo Zastavte čas!“

Která svá léta považujete za nejšťastnější a proč?

„Nemusíte mi to věřit, ale fakt mám moc ráda posledních deset let. Hřeje mě vědomí, že už nic nemusím, že pouze chci a že držím pohromadě a můžu se věnovat svojí profesi. A co je moc důležité, že mám pořád své příznivce, a to dokonce i mezi mladou generací. Před léty by mě vůbec nenapadlo, že budu někdy zpívat na Open Air Festivalu Trutnov.

Tam vás mlaďoši dokonce vyhlásili královnou.

„Ano, před pěti lety došlo ke korunovaci a já se stala jejich královnou. Ještě teď jsem naměkko, když si vzpomenu, jak mi spoluzakladatel festivalu Martin Věchet nasazoval korunu. Tehdy jsem jen hlesla: Která baba může říct, že tak
nádherně oslavila sedmdesátku? A hned mě ta číslovka byla sympatičtější! Letos pojedu do Trutnova znovu, vystoupím jako host Jiřího Suchého s orchestrem Divadla Semafor. A nebudou chybět ani moji muzikanti – pianista Milan Dvořák a kontrabasista Vít Fiala. Už teď mám trému, a zároveň se těším.“

Vy ještě míváte trému?

„Přiznávám, že trému mám stále. Dokonce určitě větší než zamlada. Naštěstí ale odejde hned s prvními odzpívanými tóny.“

Jak si představujete ideálně prožitý den?

„Vstávat kolem jedenácté, zeptat se, co bude k obědu, a v klidu se dát
do gala. Už to dá přece dost práce! Připravit se na vystoupení, bezpečně dojet na místo činu a vrátit se domů s pocitem, že jsem diváky nezklamala.“

Kdo vám v životě nejvíc pomohl?

„Co se profese týká, měla jsem obrovské štěstí, že jsem začínala před čtyřiapadesáti lety v Divadle Semafor a že jsem mohla zpívat písničky Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra. Dnes se mohu dokonce pochlubit i tím, že mi dali nejen písničky, ale například taky roli Vanilky v opera buffa Dobře placená procházka. Tu napsali tito vzácní pánové pro mě. Také mě obsadili do filmu Kdyby tisíc klarinetů. Trochu jsem se na ně zlobila, že role nebyla mluvená, ostatní kolegové tu možnost měli. Ale duetem Dotýkat se hvězd, který jsem zpívala s Karlem Gottem, si mě udobřili. Mezi ty, kteří mi pomohli dobrou radou, patřil bezesporu legendární dirigent a hudebník Karel Krautgartner.“

Co vám poradil?

„Během natáčení v rozhlase, kdy jsem se rozhodla, že všem ukážu a rozbalím to, se ke mně naklonil a tiše pravil: Evulínku, zpívání není jenom řvaní. Od té doby ctím dynamiku. Když jsem prošvihla koncert s jeho kapelou, nezlobil se na mě. Řekl pouze: Evulínku, nepřijdeš jednou, může ti to projít. Ale nepřijdeš podruhé a nemusíš chodit vůbec. Od té doby jsem už nikdy nic neprošvihla, nikam jsem nepřišla ani o minutu později.“

A na koho byste na druhou stranu nejraději úplně zapomněla?

„Na tuto otázku můžu s hrdostí odpovědět: Povedlo se! Nevzpomínám si!“ (úsměv)

Máte představu, kolik jste už měla za dobu, co jste v branži, koncertů a vystoupení?

„Nepočítala jsem to, ale když vezmu v úvahu, že těch prvních třicet let jsem vystupovala až na pár výjimek téměř denně, tak to bude síla. A ani v dalších letech jsem nebyla líná, i když s těmi předchozími se to zdaleka nedá srovnávat.

Kde jste se cítila nejlépe a proč?

„Mnoho let jsem byla takzvaně nevýjezdná směrem na Západ. A nesmírně jsem toužila podívat se do USA, hlavně do New Yorku, do Kalifornie, na Havaj, do Kanady, Austrálie nebo třeba do Singapuru. Když si člověk něco takového
vysní a pak uvidí na vlastní oči, bývá nezřídka zklamán. Mně se to naštěstí nestalo, všude jsem se cítila opravdu skvěle. Ale mám-li popravdě říct, kde opravdu nejlíp, pak odpovídám: Doma.“

Jak si vysvětlujete, že po dvou poměrně krátkých manželstvích to třetí tak dlouho vydrželo?

„Máte pravdu, po prvních dvouletkách toto třetí manželství trvá bez pár měsíců už třicet let. Mám pro to jednoduché vysvětlení. Můj první muž, hudebník Milan Pilar, byl bez sebe, když si přečetl kritiku na svůj koncert. Ne že by ho natřeli, vychválili ho do bezvědomí, ale k jeho jménu napsali do závorky »manžel zpěvačky Evy Pilarové«. A bylo zle, protože si uvědomil, že jsem známější. Podobné to bylo s druhým manželem, zpěvákem Jaromírem Mayerem. Stačilo říct: Jdeme k Pilarům, nikoliv k Mayerům, a byl oheň na
střeše. Taky mu vadilo, že jsem byla v branži uznávanější. Honza Kolomazník je v tomto směru úplně jiný. Dříve tancoval v Národním divadle, pak
v pořadech Jiřího Korna, později v Alhambře, v době, kdy se toto místo zvalo ještě divadlem. Nemoc mu nedovolila pokračovat, přesto nezatrpknul, přeje mi přízeň mého publika, raduje se z úspěchu spolu se mnou. Navíc mně vytváří skvělé zázemí. No, jak vidíte, je to jednoduché. A funguje to!“

Jak oslavíte 75. narozeniny, které připadají na příští týden?

„Žádnou velkou oslavu nechystám. V den narozenin budu zpívat na Mezinárodních jazzových dnech v Dubé-Nedamově. Letos budou jubilejní, dvacáté. Zakládali jsme je společně s mým kapelníkem Vítem Fialou, tedy abych to upřesnila, nápad byl jeho, mě nastrčil jako známý obličej k vyjednávání na obecní úřad. A nápad to byl zřejmě dobrý, protože nejspíš díky těmto jazzovým dnům jsme oba obdrželi od města Dubá čestné občanství, na které jsme patřičně hrdí.“

Takže své půlkulatiny chcete ututlat?

„Narozeniny určitě neututlám, protože jazzový večer moderují Aleš Cibulka a Michal Jagelka, a je jasné, že si ti zajíci narážku na tři čtvrtě století nenechají ujít. Ale proti oslavám nic nemám, jednu už teď připravuji na říjen příštího roku. Bude to mých 55 let na scéně! S Big Bandem Petra Soviče, s kapelou Víta Fialy a Lokomotivou se mnou vystoupí Vojta Dyk, Matěj Ruppert, Petr Vondráček, kteří už se mnou jeli turné před 4 lety, když jsem měla 50 let na scéně. Tentokrát k nim přibude ještě kapela Wohnout a Karel Gott. A nesmím zapomenout na Tomáše Ringela, úžasně zpívajícího dvanáctiletého chlapce. Podáním ruky jsme si slíbili, že on do té doby n e z a č n e mutovat a já mu neumřu .“(úsměv)