Vy jste v posledních týdnech beze zbytku naplnil klasické motto »«sex, drogy a rock’n’roll«. Prvně jste vydal CD a DVD a pak přišly skandály na titulních stranách. To skoro vypadá jako promyšlený tah…

„Na to vám odpovím jednoduše. Kdybych to chtěl takhle dobře promyslet, tak mi to samozřejmě nevyjde. Šlo prostě jen o shodu okolností a nechci to nějak dál komentovat, protože mě to samotnýho netěší. Ale nemyslím si, že bych naplnil nějaké rockerské motto. Tyhle věci, který se objevují v novinách, jsou jenom střípky vytržený z kontextu. Je to spíš k pousmání. Já rozhodně nepatřím k těm, co by vyhledávali příležitosti, jak se dostat do novin. Takových je hodně, dost jich osobně znám, ale fakt nejsem jeden z nich. Takže záměr to opravdu nebyl.“

 

Říká se ale, že i negativní reklama je reklama.

„To se sice říká, jenže ne každej to tak vnímá. Třeba moje maminka, která občas noviny čte, má pocit, že jsem se zbláznil. Samozřejmě, že mi hned volala a říkala: Oni píšou, že jdeš ke dnu! A tak jsem jí musel sáhodlouze vysvětlovat, že to tak není. Že mám opravdu priority nastavený jinak, že mi vždycky šlo hlavně o to, dělat dobrou muziku pro lidi a ne se jen někde ožírat. To už bych dneska asi nežil.“

Měly ty aféry nějaký dopad na vaši práci? Zrušil vám třeba někdo domluvené vystoupení?

„Ony to bohužel nebyly moc pozitivní věci, co o mně vycházely, takže to jistě mělo nějakej negativní dopad. Všechny fanoušky jsem od té doby neobjel, takže to můžu jen těžko posoudit. Ale na sociálních sítích ani jinde jsem se nesetkal s tím, že by mě někdo nějak tvrdě odsoudil. Lidi, co mě znají, tak ví, že se rád napiju alkoholu, a že mám rád ženský. Myslím, že tak to je v pořádku.“

Kolik toho alkoholu vypijete, než začnete padat ze schodů?

„To fakt nevím, nikdy jsem to nepočítal. Já prostě piju, když je mi dobře, piju s kamarádama a pro radost.“

Máte záklopku?

„Vždycky.“

Tvrdil jste, že drogy jsou v českém showbyznysu celkem běžná věc, od čehož se dost lidí distancovalo. Kromě Báry Basikové, která vaše slova potvrdila. Pořád si za tím stojíte?

„Pokud ty moje slova někdo odsoudil, je to všechno jedno velký pokrytectví. To není potřeba řešit, to tak prostě a jednoduše je. Nevím, kdo se k tomu vyjadřoval, ale mně do očí nikdo nic neřekl.“

Ani Milan Drobný, z jehož oslavy narozenin jste si udělal takovou one man show?

„Ne, protože to nebyl z mé strany záměr, což on ví. Takže jsme se o tom ani později nebavili. Je to dospělej pán a tyhle věci neřeší. Já jsem na jeho narozeninách vystoupil bez nároku na honorář, protože mám rád jeho hudbu a mám rád jeho jako člověka. No a bylo mi tam dobře, tak jsme to prostě oslavili. Sedmdesátka by se měla oslavit, ne?“

Pamatoval jste si z toho večera něco druhý den nebo vás ty titulní strany překvapily?

„Něco jsem si pamatoval, něco ne, takže překvapení to bylo.“

Vy jste pak tu »slavnou« fotku komentoval slovy, že tam ten pytlík tak nějak někde běhal. Ony ale drogy jen tak samy neběhají, buď si je koupíte, nebo vám je někdo nabídne…

„Jo takhle… Já si to upřímně moc nepamatuju. Ale asi mi to někdo nabídnul, protože já u sebe drogy opravdu běžně nenosím.“

Vyzkoušel jste je ten večer?

„To nevím, ani to si nepamatuju. Myslím, že ne. Díky tomu pádu na to nedošlo.“

 

Lesk plný exkluzivních zpovědí: Písařík o nevěře a Kolář o drogách! • redakce Blesk TV

 

Vy se ale netajíte tím, že v minulosti jste s drogami do kontaktu přišel.

„Jasně, zkoušel a všechny. Teda tím myslím ty lehký, rozhodně jsem si nic nepíchal, do toho bych nešel. Řekl bych, že je to docela dobrej zdroj inspirace. Když chcete něco vytvořit, hodí se prostředek, díky kterýmu můžete uniknout do jiný dimenze. Je to podobný jako s alkoholem, prostě jakejsi únik. Teď ale nechci, aby to vyznělo, že to někomu radím, to vůbec ne. Jde prostě jen o moji zkušenost.“

Máte tři děti, dvě už jsou velké, takže se to k nim muselo donést. Co jste jim řekl?

„Nic, protože se neptaly.“

To vám nevěřím.

„No vážně. Já mám rozumný děti, co neřeší blbosti. Ptají se, když vydám novou desku nebo hraju v novým muzikálu. To, co vyšlo v novinách, je nezajímá.“

 

Partnerka se ale určitě ptala, ne? Minimálně za ten druhý úlet na nedožitých padesátinách Petra Muka by vás spousta žen přetrhla.

„Fakt? A za co? Za to, že mám rád ženský?“

Když má ale člověk jednu doma, měl by mít rád především ji.

„Nemůže mít rád jenom jednu, to by přece bylo sobecký.“

Vy byste se pro ty ženy prostě rozdal…

„Já se jim rozdávám od čtrnácti. Nebýt žen, tak bych možná ani nezačal dělat muziku. Samozřejmě jsme s kolegy vždycky byli rádi, když na naše koncerty chodily ženský. Jsme prostě generace, která to tak má. No, a když chodily ženský, chodili i chlapi.“

Netvrďte mi, že to přítelkyně úplně přešla. Že vám ani nevyčetla třeba to, že to děláte takhle veřejně.

„My jsme to fakt moc nerozebírali. A že to bylo veřejně? A co je lepší, kdyby to bylo tajný? V čem je rozdíl? To je přece moralizování o ničem. Prostě jsem takovej, tak co. Už se asi nezměním. Kdybyste se mě zeptala ve dvaceti, možná bych to ještě změnit mohl. Ale dneska těžko.“

Takže jste taky jeden z těch mužů, co nevěří v monogamii?

„Ano, myslím si, že monogamie mezi lidmi v podstatě neexistuje. Jasně, znám pár lidí, kterým to funguje. Ale převážně bych řekl, že je v tomhle celej ten systém dost pokryteckej. Spousta lidí se schovává za to, že oni by to nikdy neudělali, ale nakonec to dělá minimálně každej druhej. My chlapi to máme v genech, když jde kolem hezká ženská, prostě se musíme otočit, to jsou pudy. Nemusí to samozřejmě hned znamenat, že se s ní chceme vyspat. To nebylo nikdy jiný, takhle to funguje odjakživa.“

Většina mužů ale v tomhle ohledu používá dvojí metr: Já můžu, ale ty ne!

„To takhle nevnímám. Ať si ta žena dělá, co chce.“

Tím chcete říct, že byste nevěru přítelkyni odpustil?

„Samozřejmě.“

Mluvil jste o otáčení za ženskýma. Ale vy jste se jen neotáčel… Se slečnou Naďou se znáte už z dřívějška?

„Známe se patnáct let z divadla, posledních pět let jsme se ale neviděli. Takže to bylo takový kamarádský setkání po letech, nic víc. Nebyl v tom žádnej sexuální podtext.“

No, působilo to, že byl…

„Ale to byla prostě spíš forma srandy, my se takhle bavíme vždycky. Respektive v minulosti, protože teď jsme se dlouho nepotkali. Ono to asi jinak vypadá pro člověka, co tam nebyl a jen viděl nějaký video. Byl to prostě příjemnej mejdan, kde jsem potkal známý po x letech, povídali jsme si, pili jsme, no a tak jsme se ošahali. Nic víc. Domů jsme šli každej zvlášť, do svých postelí.“

 

Litujete toho?

„Já spíš lituju, že tohle teď musíme řešit. Že to někoho vůbec zajímá. Působím teď na lidi jako úplnej dobytek, ale to fakt nejsem. Za posledních deset let v showbyznysu jsem byl třikrát na titulních stranách. Třikrát, to fakt není moc. Nejsem žádnej průserář, co by furt jen chlastal a osahával každou ženskou, na kterou narazí. Jenže tohle si teď o mně dost lidí myslí. Jsem prostě úplně normální chlap, co se párkrát do roka rád napije a pobaví se. Jako každej druhej.“

Ok, nebudu vás dál trápit. Skandály jste si snad pro letošek vybral, takže co chystáte dál?

„Letos chystám vydání nové desky s producentem a kytaristou Milošem Dodo Doležalem, na které už v podstatě pracujeme tři čtvrtě roku. Už máme hotových třináct písniček a řekl bych, že se nám podařily. Teď už jim jen potřebujeme dát nějakou finální podobu a pak je vypustíme do světa.“

Hudbu a texty jste si psal sám?

„Dělali jsme od začátku s Milošem všechno společně. Co se týče textů, tak ty si některý píšu sám, no a když si nevím rady, tak to dám kamarádům, o kterých vím, že to umí a ti mi ty písničky otextují. Jak to dopadne, to teprve uvidím.“

Když si písničky skládáte sám, probíhá to tak, že si prostě sednete a něco sepíšete nebo musíte počkat na ten správný okamžik, na tu »múzu«?

„To je jak kdy. Často se stává, že děláte něco úplně jinýho, nějakou naprosto běžnou činnost a najednou vás něco napadne, tak si k tomu sednete a dáte to na papír. No a někdy se to ze sebe snažíte dostat na povel, což taky jde, ale většinou to není tak nějak ono.“

Už jste na sólové dráze přes deset let, předtím jste prošel řadou kapel. Nechybí vám to?

 

 

„Ne. Já rozhodně nejsem člověk, kterej by na něco s nostalgií vzpomínal nebo se k něčemu vracel. A to jak v práci, tak v životě. Nevracím se ani k bývalým láskám. Takže bych se rozhodně nevrátil ke svým bývalým kapelám. Rozhodl jsem se jít na sólovou dráhu, protože jsem to tak cítil a ono to vyšlo. A ani v nejmenším toho dodnes nelituju.“

Litujete vůbec nějakých svých kroků? Třeba toho, že se vám kvůli muzice rozpadla první rodina?

„Taky ne. Jasně, mrzí mě, že jsem pro svou dceru asi nebyl ten ideální táta, co je s ní často doma, ale tak já to prostě mám. Pro někoho je smyslem života rodina, což je hrozně hezký a já si takových lidí vážím. Ale u mě na rovinu vítězí hudba, ta byla, je a bude vždycky na prvním místě. Možná to zní sobecky, ale je to tak.“

A co když s vámi bude chtít založit rodinu i vaše současná přítelkyně?

„To jsme neprobírali. Pokud to někdy přijde, tak to přijde, ale rozhodně na tom nepracujeme. Já pracuju na desce, což je krásný dítě a opět opakuju, že to je pro mě priorita. My se s přítelkyní máme rádi, máme si o čem vykládat, nepřekážíme si a nikdy se nehádáme, i když to možná zní neuvěřitelně. Já jsem se ve všech svých předchozích vztazích hrozně hádal a teď nic. To je hrozná úleva. A taky máme stejný chutě. To je pro vztah hrozně důležitý. Možná to vůbec nejdůležitější.“

Očima autorky

Petr samozřejmě tušil, že se ho budu vyptávat na skandály z poslední doby. Přesto byl ze začátku poměrně odtažitý a podrážděný. Nedivím se, vysvětlovat svá extempore musel v minulosti už nesčetněkrát. Nakonec se ale uvolnil a při následném focení už sršel úsměvy a dobrou náladou.