Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jean-Paul Belmondo

Jean-Paul Belmondo,*9.4.1933 - herec

 

Jeho otec Paul Belmondo, původem Sicilan, byl sochařem a matka se vzdala kvůli rodině malířských ambicí. Jeho starší bratr Alain se stal ředitelem produkční firmy a sestra Muriel se prosadila jako tanečnice. V mládí se věnoval spíš různým sportům, zvláště vynikal v boxu. V šestnácti letech se nakazil tuberkulózou, a když se vrátil z ročního léčebného pobytu v Cantalském pohoří, byl rozhodnutý stát se hercem.

Od poč. 50 let působil v různých divadelních zájezdových souborech, ale vystupoval také v divadle Marigny. Po přípravném hereckém kurzu u Raymonda Girarda byl 1952 přijat na pařížskou Konzervatoř, kde pak čtyři roky studoval ve třídě Pierra Duxe. První výrazný jevištní úspěch zaznamenal teprve 1957 na scéně pařížského Théâtre Athenée úlohou Petruccia v Shakespearově komedii Zkrocení zlé ženy.

Před film. kamerou začínal epizodními rolemi, než ho objevil mladý film. kritik a začínající filmař Jean-Luc Godard, který ho obsadil do svého krátkého snímku o rozchodu milenecké dvojice Charlotte et son jules (1958, Charlotta a její kluk). Godarda však jeho přirozený civilní projev zaujal natolik, že mu svěřil ústřední party také ve třech svých celovečerních filmech, jež patří ke stěžejním dílům nové vlny a oběma umělcům přinesly mezinárodní slávu a uznání.

Aniž se musel pokoušet o hlubší psychologickou charakteristiku, nastínil své postavy sebevědomých a svobodomyslných mladíků, osaměle revoltujících proti konvencím měšťácké morálky s bezprostřední přesvědčivostí a impulzivní živelností: bývalý obchodník s auty, zloděj, vrah a sebevrah Michel Poiccard v kultovním snímku U konce s dechem; potenciální milenec Alfred v komedii o manželském trojúhelníku Žena je žena; nezaměstnaný Ferdinand Griffon, prchající se svou milenkou (Anna Karinová) před policií a dvěma gangsterskými bandami, ve volném film. zpracování románu Lionela Whitea Bláznivý Petříček.

Posměšným pohledem, jaký se zračil v jeho pohublé tváří s výraznými rty a boxerským nosem, dokázal s mimickou strohostí projevovat nejen cynické pohrdání a světáckou lehkovážnost, ale vyjadřoval jím i dobrosrdečnou vychytralost, upřímnou radost a smysl pro komickou nadsázku. Ačkoliv svým zjevem nepředstavoval typ romantického krasavce, temperamentem, mužností a citlivou duší si podmanil diváky po celém světě, ať už ztělesňoval drsné gangstery (100 000 dolarů na slunci, Borsalino, Bezva finta), neohrožené ochránce zákona (Strach nad městem, Dobrodruh, Policajt nebo rošťák, Samotář), frivolní či elegantní svůdce (Veselé velikonoce, Zvíře), vynalézavé zlodějíčky a podvodníky (Velký šéf, Bezva finta) nebo sympatické dobrodruhy (Cartouche, Manželé z roku II) ve filmech nejrůznějších žánrů a kvalit.

V sérii filmů parodujících špionážní snímky (Muž z Ria, Muž z Honkongu a Muž z Acapulca) poprvé dokonale spojil svůj komediální talent s fyzickou zdatností, díky níž se nenechával zastupovat kaskadéry ani v těch nejnebezpečnějších scénách (činil tak až do pokročilého věku v mnoha dalších filmech). Ze stereotypu postav, které rozvíjel a obměňoval v rozmanitých variantách v 70. a 80. letech, se vymyká mj. úloha stárnoucího svérázného podnikatele Sama Liona, který se rozhodne zásadně změnit vlastní život tím, že se vydává za nezvěstného, a přitom tajně pomáhá své rodině, v melodramatu Cesta zhýčkaného dítěte (r. C. Lelouch).

Za svůj výkon byl oceněn Césarem 1988. Na konci 80. let se vrátil na jeviště divadla Marigny, kde vytvořil pod vedením Roberta Hosseina titulní party v Sartrově přepisu Dumasovy hry Kean (1987) a v Rostandově romantické komedii Cyrano de Bergerac (1990). 1973 založil produkční společnost Cerito Films, s níž se podílel na produkci mnoha svých filmů.

Projevil se i jako literární autor, napsal své paměti Trente ans et vingt-cinq films (1963, Třicet let a pětadvacet filmů) a předmluvu k výboru básní Arthura Rimbauda. 1963-66 byl prezidentem Asociace francouzských herců. 1991 obdržel z rukou ministra kultury Jacka Langa stužkou řádu Čestné legie. 1953-65 byl ženatý s tanečnicí Renée "Elodie" Constantovou, s níž má dcery Patricii (nar. 1954 - zem. 1997) a Florence (nar. 1959). 1989 se sblížil s o třicet let mladší Nathalií Thardivealovou.

zdroj osobnosti,cz

Annabelle Belmondo

Annabelle Belmondo Profimedia.cz

Tipli byste si, s kým je spřízněná? Tato krásná modelka je vnučkou Jeana-Paula Belmonda

13. března 2017 17:58

Díky slavnému příjmení to má na cestě za svými sny možná o něco jednodušší, byla by ale škoda si myslet, že vnučka Jeana-Paula Belmonda Annabelle (29) je ‚jen‘ protekčním dítkem.

Díky americkému otci hovoří vedle francouzštiny i plynně anglicky, dala se na studium žurnalistiky, její velkou vášní je hudba a také se na ni zatraceně hezky dívá. Není proto divu, že své půvaby upsala modelingovým agenturám ve Francii a Itálii a objevuje se v módních katalozích, kampaních i na molech.

Annabelle je potomkem Belmondovy druhé dcery Florence (první Patricia v roce 1994 zemřela) a má dva bratry - Christophera a Nicholase.

K dědečkovi má pohledná brunetka velmi blízko - dokonce podle francouzského webu Gala v Paříži bydlí ve stejném domě -, a když se herec rozhodne vyrazit do společnosti, je to často právě Annabelle, kdo jej doprovází. 

Lucie Sieglová , Super.cz

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář