Jdi na obsah Jdi na menu
 


János Bán

János Bán,*4.10.1955 - herec

 

Na chemické průmyslovce se věnoval sportu. V letech 1975-79 vystudoval herectví u profesora Istvána Horvaie na Vysoké škole dramatických umění v Budapešti.

Od roku 1979 vystřídal angažmá v oblastních divadlech v Pécsi (režisér János Szikora), Győru (hrál Horatia v Hamletovi režiséra Gábora Bodyho) a Szolnoku (režisér Tibor Csimadi).

V srpnu 1983 se stal jedním z prvních kmenových členů obnoveného budapešťského Divadla Józsefa Katony, kde pak vytvořil výrazné role mj. v Molièrově Misantropovi (Clitandre), v dramatizaci Dostojevského Hráče (titulní role), v dramatizaci Hrabalových próz Bambini di Praga, v Čechovově Třech sestrách (poručík baron Tuzenbach), v dramatu Eliase Canettiho Svatba (mladý pan Peter Hell), v tragikomické pohádce Carla Gozziho Král jelen (kouzelník) a v Bulgakově Útěku (Golubkov).

Před film. kamerou debutoval hlavní úlohou osamělého mladíka se záznamem v trestním rejstříku Istvána Csüröse, jehož názory na život se zásadně změní po setkání se starým mužem (Miklós Markovich), v psychologickém portrétu podle knihy Gyuly Marosiho Každá středa (r. L. Gyarmathyová).

Svůj temperamentní a bezprostřední projev s přesnou mimikou osvědčil nejlépe v tragikomických postavách. Na národním festivalu v Budapešti 1986 byl oceněn za roli ženatého dělníka Gézy, který kvůli špatným sociálním podmínkám opustí práci u továrního lisu a rozhodne se na svém sídlišti soukromě podnikat jako řemeslník s vrtačkou, v hořké satiře Navrtávač zdí (r. Gy. Szomjas).

Popularitu mu přinesla postava mentálně zaostalého závozníka Otíka Rákosníka, kterého parťák (Marian Labuda) zachrání před velkoměstem, v úspěšné chapulářské české komedii Vesničko má středisková (r. J. Menzel).

zdroj Osobnosti,cz

2. října 2014 • 05:00

Poznáváte ho? Otík z »Vesničko má středisková« je teď univerzitním profesorem a čtyřnásobným svobodným otcem

 
 
 
 

Kromě hraní totiž působí i jako profesor na univerzitě v Budapešti, kde přednáší herectví. A práce s mladými lidmi ho prý naprosto fascinuje. „Baví mě, jak jsou studenti zvědaví a lační po vědomostech a zkušenostech,“ vyprávěl nadšeně týdeníku Sedmička János Bán, který také přiznal, jak to má vlastně v soukromém životě.

János do Česka jezdí pravidelně, alespoň jednou ročně. Tentokrát se objevil při natáčení pořadu Vše nejlepší, který v sobotu večer odvysílá TV Barrandov. Oslavenci, kterým nebyl nikdo jiný než jeho filmový kolega Marián Labuda, přinesl mimo jiné velmi vtipný dárek – rohlík.

  4. října 2014 • 05:00

János Bán z Vesničky: Co inspirovalo zaostalého závozníka Otíka?

 
 
 
 

Po jaké době jste se dostal do Prahy?
„Naposledy jsem tu byl před rokem. Indický Bollywood tady natáčel portrét o režiséru Menzelovi.“

Jak vzpomínáte na natáčení filmu Vesničko má středisková?
„Mlhavě...“

Prosím? Asi jsem se ztratila v překladu!
„Neztratila – dělám si legraci. Vzpomínám si samozřejmě na každý okamžik. Natáčení Vesničky pro mě bylo nesmírně náročné. Kvůli jazykové bariéře. Ale po dvou pivech jsme si s Mariánem rozuměli.“

Jak jste se k roli Otíka vlastně dostal?
„Úplně přesně by to řekl pan Menzel. Když jsem byl studentem třetího ročníku Vysoké školy dramatických umění, vystupoval jsem v jednom filmu právě s ním. Uplynulo deset let a osud tomu chtěl, že jsme se pravidelně setkávali – buď na filmových festivalech, nebo při různých divadelních představeních a jiných příležitostech. Jednou režíroval také představení v divadle v Budapešti, kde jsem účinkoval i já. Na konci roku jsem pak od něj dostal scénář. Něco tak vtipného jsem nikdy předtím ani potom nečetl. I když je pravda, že i z dobrého scénáře může vzniknout špatný film... To ale, myslím, nebyl tento případ.“

„Od první chvíle, co jsem se začetl do scénáře. A na roli jsem se začal připravovat i z patologického hlediska.“

 

Jak to myslíte?
„Chodil jsem mezi mentálně zaostalé děti a pohyboval jsem se mezi nimi. Pozoroval jsem jejich takzvané anomálie. Abych dokázal roli věrohodně zahrát. A když jsem pak přijel do Prahy, tak mi Jiří Menzel řekl – Jánoši, mám jediný problém, my nepotřebujeme doktora, ale herce!“

Kolik jste si tehdy za roli Otíka vydělal peněz?
„To prozradit nemůžu... Musím ale říct, že tím, že byl film úspěšný, mi to vše vynahradilo.“

Říkal jste, že v Praze trávíte hodně času. Poznávají vás u nás lidé na ulici?
„Díkybohu, teď už ne.“

A dřív? Jaké byly na vás reakce?
„Vesměs dobré, takže na to mám hezké vzpomínky. Teď vystupuji v interaktivním představení Holičství, které se odehrává ve výloze. Jednou šli okolo Češi, poznali mě a začali na mě křičet. Dřív se ale dost často stávalo, že se mi lidé vysmívali nebo na mě ukazovali. Ale nebral jsem to tak, že by mi chtěli ublížit.“

Jako Otík jste musel mít falešné zuby. Jak těžké bylo s nimi hrát a vůbec fungovat?
„To je pravda. Musel jsem nosit takový chrup. Většinou jsem ale používal jen horní řadu zubů, protože mi dělalo problém, když jsem měl sníst rohlík. Chrup měl ale jednu výhodu. Ve filmu jsem musel mluvit česky, i když jen málo, a ty zuby mi pomáhaly trochu zastřít akcent.“

 

Autor:  Mirka Dvořáková

zdroj Aha,cz

23. ledna 2012 • 05:00

Vesnička? Měl to být Plachťák… Film se původně jmenoval podle Otíkových uší!

 
 
 
 
 

Dobře známe historku o tom, jak Zdeňkovi Svěrákovi (75) omylem vyplatili dvakrát honorář za scénář k filmu Na samotě u lesa. Aby nemusel peníze vracet, spíchl narychlo pár řádek. „Volal mi dramaturg Karel Cop, že čekají revizi a musí mít v archívu aspoň formálně námět. A chtěl to do druhého dne,“ vzpomíná s úsměvem autor Zdeněk Svěrák. „Povídal mi: napiš něco, jen ať tam ty papíry jsou. Klidně blbost, nikdo to číst nebude,“ vybavuje si po letech tvůrce nejúspěšnějších komedií.

Svěrák skutečně sedl a sepsal krátký situační příběh. Inspiraci hledal na vesnici, kde tehdy zrovna renovoval chalupu. A jména osob vzal z divadla Járy Cimrmana (Hrabětová, Rumlenam, aj.). „Řidič, který mi vozí písek a jiný materiál a dodnes jsme kamarádi, měl závozníka. Ten nic nechtěl, stačil mu rohlík, ani nešel dál, když jsem ho zval na kafe. Sedl si na dvorku a čekal. Takže už jsem měl Otíka.“

Líbilo se to Jiřímu Menzlovi a chtěl film točit. Na Barrandově ovšem tehdy Svěráka vyháněli dramaturgové s tím, že to není komedie. „Vadilo jim, že se to zabývá mentálně zaostalým člověkem.“ Až později mu doporučili, ať rozpracuje postavu doktora. „Tak jsem ho obtáhl, zvýraznil a příběh se dál posnul. A původně se měl film jmenovat Plachťák. Podle Otíkových uší,“ uzavírá Zdeněk Svěrák vzpomínání na film, který vznikl náhodou a nakonec bojoval v Los Angeles o Oskary…



I Japonci znají 7. schod!

Režisér Jiří Menzel (73) film Vesničko má středisková podle Zdeňka Svěráka nejdřív označil za komedii tuzemskou. „Takzvaný tuzemák. Ale pak se ukázalo, že té komedii rozumí i venku. Třeba v Japonsku ji mají rádi, Jeden japonský hostitel mi přinesl pivo, otevřel ho a podává mi ho se slovy: Promiňte, ale obávám se, že není ze sedmého schodu.“ Svěrák byl nadšený, že film má fandy tak daleko. Sedmý schod prý vznikl podle tatínkova chlazení piva na sedmém schodu ve sklepě.

Jiří Menzel: Labuda si potřebuje stoupat na špičky

Šest let prý psal Zdeněk Svěrák scénář. Doplňoval ho a dopisoval a Jiří Menzel trpělivě čekal. „Zdeněk nepíše, on sbírá, poznamenává si,“ charakterizuje tvůrčí proces kamaráda a kolegy Jiří Menzel. „Když jsem mu řekl, že tohle chci určitě dělat, že je to krásný námět, tak on z rozčilení tehdy naboural auto,“ uvědomuje si slavný režisér.

Vybavuje si, jak potkal Mariána Labudu a hned mu pasoval do filmu (přitom Svěrákovi se tehdy nezdál). „Labuda si pořád potřebuje stoupat na špičky. Je malej, tlustej, bojuje o svoji důstojnost. Má i krásnou ženu, takže i před ní si musí stoupat na špičky. Je pruďas a k tomu má ještě závozníka, který ho uvádí do trapných situaci. Ideální šofér. To je komika sama…“

Zdeněk Svěrák 3x o filmu

O KAPAJÍCÍ SLINĚ

„Lidé se ptají, jak jsem provedl to spouštění dlouhé sliny. Měl jsem v puse vaječný bílek a můžu vám říct, že je to hodně hnusný.“

O OTÍKOVI RÁKOSNÍKOVI

Tvůrci filmu chtěli pro tuhle roli neherce, ale nakonec Jiří Menzel našel Jánose Bána (56) v jakémsi maďarském filmu. „Nerozuměl tomu, co si ostatní povídají, tak neměl moc práce s tím nechápavým pohledem. A když ještě dostal ty koňské zuby a sluchátka, byl dokonalý,“ libuje si Svěrák i po letech.

O LABUDOVI

Obsazení Mariána Labudy bylo nejprve pro Svěráka zklamáním, představoval si svého šoféra jinak. „Však je také dodnes dotčený. Ale vzniklo tak krásné přátelství. Pokaždé se mu omlouvám, zahrál to skvěle.“

Autor:  mich, dan

zdroj Aha,cz

 
 

 

 
 

 

 
 

 

 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Můj film

(Blanka, 3. 8. 2017 12:57)

Znám tento film dobře, při každé repríze se od srdce směju, ale jen do chvíle ,když je Otík v Praze sám. Je mi ho líto. Ale dobře to skončí. Otík je nejlepší, Pan Bán ho zahrál skvěle.