Jdi na obsah Jdi na menu
 


Claudia Cardinale

Claudia Cardinale,*15.4.1938 - herečka

 

Claudia Cardinale je herečka, která se narodila roku 1938 v Tunisu. Její předkové pocházeli ze Sicílie, avšak již čtvrtou generaci žili v Tunisku. Vystudovala lyceum a než se stačila připravit na učitelskou dráhu, kterou chtěla nastoupit, vyhrála 1957 místní soutěž krásy. Mezi hosty slavnostního vyhlášení byl i zástupce italského filmu, díky němuž byl pozvána na film. festival do Benátek.

Tam ji objevil producent Franco Cristaldi, který s ní podepsal sedmiletou smlouvu a za něhož byla pak 1966-77 provdána. On ji pomohl , protože v té době byla těhotná. Na natáčení se oblékala do korzetu. Nikdo to nevěděl a řekla to až Cristaldimu, který ji pomohl. Syna Patrika porodila tajně v Paříži a Patrik byl vydáván za třetí dítě Claudiiny matky. Cristaldi za to chtěl, aby herečka podepsala tu smlouv s jeho společností.

Herecké vzdělání získala na římské vysoké film. škole Centro Sperimentale di Cinematografia. Před film. kamerou se prosadila díky své jemné dívčí smyslnosti zejména v nenáročných, dějově ovšem rušných komediích nebo kostýmních filmech.

Její exoticky snědá tvář a dráždivé tělesné půvaby však postupně zaujaly také řadu významných tvůrců, kteří jí poč. 60. let připravili úlohy náročnější, charakterově odlišnější a společensky zakotvenější: poddajná a poslušná Ginetta Granelliová, snoubenka a manželka nejstaršího z bratří (Spiros Focas) v sociálním dramatu Rocco a jeho bratři (r. L. Visconti).

Další role byla koketní, lehkomyslná a vypočítavá prostitutka Bianca, zneužívající důvěru statkářského syna (Jean-Paul Belmondo), v dramatu podle románu Maria Pratesiho Statek (r. M. Bolognini); nezištně obětavá venkovská dívka Mara Castelluciová, jež zachovává věrnost svému milému (George Chakiris) navzdory jeho dlouholetému vězení, v milostném dramatu Bubovo děvče (r. L. Comencini).

Její herecký typ cílevědomě využil i Federico Fellini, když jí svěřil roli dívky z lázní Claudie, zjevující se jako symbol krásy, touhy, čistoty a harmonie citově a myšlenkově vyprahlému filmovému režisérovi (Marcello Mastroianni) v existenciální satiře 8 1/2.

Jedním z mála filmů, v nichž vystoupila se svým přirozeným hlasovým projevem (pro svůj silně chraplavý hlas musela být dlouho dabována), je psychologické drama Hvězdy Velkého vozu (r. L. Visconti), v němž vytvořila roli zahořkle vášnivé Sandry Dawsonové, jejíž návrat do rodiště po letech strávených v cizině je poznamenaný vzájemným obviňováním členů rodiny.

Po několika nepříliš zdařilých pokusech uspět v pol. 60. let v Hollywoodu (Cirkus svět, Ztracená hlídka, Peklo s hrdiny, Profesionálové) zaujala v roli někdejší prostitutky a čerstvé vdovy Jill, neohroženě čelící zločineckým praktikám nemilosrdných podnikatelů, v legendárním spaghetti westernu Tenkrát na západě (r. S. Leone).

Ačkoliv byla považována za mezinárodní hvězdu a popularitou se vyrovnala svým krajankám Gině Lolobrigidě a Sophii Lorenové, její herecký rejstřík byl natolik úzký a herecký projev příliš omezený, než aby s nimi mohla soupeřit po umělecké stránce. Relativně nejlépe a nejpřirozeněji se osvědčila v úlohách, kde mohla uplatnit vznešenou hrdost a majestátnost spojenou s nezastíranou tajuplností, neproniknutelností výrazu.

S přibývajícím věkem začala inklinovat k postavám hrdých, nepřístupných žen, pojatých ovšem s neměnnou pózou, dekorativní elegancí a vnější popisností (Kůže, Fitzcarraldo, Jindřich IV.). Patrně nejhlubší psychologický ponor s emocionální přesvědčivostí se jí podařil v roli středoškolské učitelky židovského původu Idy Mancusové, o jejímž tragickém osudu během 2. světové války a těsně po ní vypráví film. adaptace stejnojmenného románu Elsy Moranteové Příběh (r. L. Comencini).

Je spoluautorkou autobiografické knihy Io, Claudia, tu, Claudia (1995, Já, Claudia, ty Claudie). Za celoživotní dílo jí byl 1996 udělen Čestný César a 1999 se stala nositelkou francouzského řádu Čestné legie. Byla hostem MFF v Karlových Varech 1964.

Na přelomu 70. a 80. let se stal jejím životním partnerem a otcem dcery Claudie (nar. 1979) režisér a senátor Pasquale Squitieri, který jí vyhradil ve svých převážně mafiánských dramatech party žen stísněných společenskými problémy (Železný šéf, Corleone).

zdroj osobnosti,cz

Claudia Cardinale stárne, ale stále sklízí obdiv.

Claudia Cardinale stárne, ale stále sklízí obdiv. Foto: Super.cz/Profimedia.cz

Ani před osmdesátkou ji na červeném koberci nepřehlédnete: Takhle dnes vypadá dřívější sexsymbol Claudia Cardinale

24. května 2015 16:52

Filmová legenda Claudia Cardinale (77) patří k osobnostem, které mají na festivalu v Cannes doživotně připravenou VIP akreditaci. Málokdo toho během své kariéry prožil tolik jako ona.

Sexsymbol 60. let by už mohl v klidu sepisovat své paměti sahající až do poloviny minulého století, ale Claudia je vitální babičkou, která se natáčení nebrání ani v pokročilém věku. Na festivalu tak může nejen vzpomínat na éru, kdy patřila k největším bohyním filmového plátna, ale také propagovat své nově vznikající projekty.

Claudia Cardinale už má chůzi po zdejším červeném koberci dobře naučenou. Hvězda filmů 8 1/2, Růžový panter či Tenkrát na Západě svou přítomností obohatila i letošní ročník festivalu, kde překvapivě nevyhledává umělecké počiny, ale zašla si na projekci komerčního rodinného animovaného filmu V hlavě, čímž prokázala, že jde s dobou.

Rodačka z Tuniska, která se stala ztělesněním mužských sexuálních představ navzdory tomu, že se před kamerou nikdy neobjevila nahá, si v Cannes užívá zájem médií i chvilky soukromí. Zatímco přes den se nepozorovaně prochází po zdejší přímořské promenádě, večer září jako hvězda první velikosti na červeném koberci. 

Adam Chromý, Super.cz

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář