Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie krasobruslení

Historie krasobruslení

Historie bruslení a později krasobruslení je velmi pestrá. Bruslařské dějiny rozdělujeme na dvě hlavní časová období. První období počítáme od pravěku až po první polovinu 19.století. Druhé období historie bruslení začíná v polovině 19.století a trvá až do dnešní doby moderního krasobruslení.

I. POČÁTKY BRUSLENÍ

Cesta do bruslařského pravěku

O tom kdy a jak člověka napadlo využít rychlého a lehkého pohybu po zamrzlé vodní ploše nemáme žádné doklady. Pravděpodobně tento "dopravní prostředek" využívali při lovu či při dlouhých cestách za zvěří. Úlovek znamenal nejen maso a kožešinu, ale také kosti, které se používaly k výrobě nejrůznějších nástrojů. Právě zvířecí kosti byly vhodné k výrobě kostěných bruslí. Potvrzují to četné nálezy na území Skandinávie, Anglie, Ruska, ale i na našem území. Šlo o klouzání na ledě, při kterém se bruslař odrážel buď jednou nebo dvěmi tyčemi. Brusle z kostí byly tedy společným předchůdcem bruslí i lyží.
Ve 4. a 3.století př.n.l. se v rozsáhlé oblasti dnešního Irska, Švýcarska, Francie, Německa i našeho území usídlily kmeny Keltů. Právě Keltové, výborní zpracovatelé železa, začali novou epochu ve vývoji bruslení. Kostěné brusle nahradily brusle železné, které umožňovaly díky železnému pásku zasazeného do dřevěné destičky rychlý pohyb po ledě. Nejstarší nalezené kovové brusle, jejichž stáří je odhadováno na 2000 let, jsou uloženy v budapešťském muzeu.

Bruslení jako lidová zábava

Další významné zprávy o bruslení máme ze 13.století. Jsou to především obrazy slavných holandských malířů zachycující oblíbené lidové zábavy na zamrzlých kanálech, na nichž můžeme vidět bruslaře v různých pózách, které byly prvými krasobruslařskými prvky. Železné brusle se dostaly také do našich zemí, ale pouze do šlechtických kruhů. Chudý venkovský lid nadále bruslil na bruslích kostěných. Počátkem roku 1610 byl na dvoře Rudolfa II. uspořádám velký karneval na ledě. Šlo však především o společenskou událost než o výkony samotné.
Bruslení se šířilo s velkou oblibou, ale v průběhu let mu byly kladeny ve vývoji různé překážky. Dokonce i J.A.Komenský, jeden z prvých propagátorů tělesné výchovy, řadí bruslení spolu s plaváním mezi hry životu nebezpečné a nedůstojné.
V 18.století v Nizozemí začali s pořádáním prvních závodů na zamrzlém ledě v průplavech, kterých bylo v této zemi nespočet. Závody byly velmi náročné a kdo chtěl získat cenu, musel nejméně padesátkrát zvítězit.
Za vlády francouzského krále Ludvíka XVI. se bruslilo i v Paříži a na zamrzlých jezírkách ve Versailles. Velkým propagátorem bruslení v Německu byl básník Klopstock, ale také J.W.Goethe a F.Schiller, kteří často o bruslení psali ve svých básních.

II. MODERNÍ BRUSLENÍ

Počátky moderního bruslení ve světě

Další vývojovou etapu bruslení zahájilo anglické město Edinburgh, kde byl v roce 1742 založen první bruslařský klub na světě. V roce 1772 se dokonce objevuje první kniha o bruslení od důstojníka Roberta Johnse. Popisuje některé bruslařské prvky - oblouky, vlnovky, trojky.
Zakladatelem moderního bruslení se stal Američan Jackson Haines, který byl povoláním tanečník a zpočátku bruslil jen pro radost. V letech 1864 a 1865 vyhrál mistrovství ve Spojených státech a později vystupoval na exhibičních vystoupeních po evropských městech - Vídeň, Paříž, Stockholm, Praha a další, kde zaznamenal své největší úspěchy. Diváky jeho jízda doslova učarovala a byla označována za vzor obratnosti a elegance. Haines se neustále snažil obohacovat bruslení o nové taneční prvky a rozvíjet bruslařský styl. Po jeho vzoru rozvíjeli bruslařské umění jeho žáci a vznikla první pravidla, která převzala Mezinárodní bruslařská unie (ISU), založená v roce 1892, a která v hlavních rysech platí dodnes.
Na počátku 20.století vtiskl krasobruslení výrazně sportovní ráz Švéd Ulrich Salchow. Byl desetinásobných mistrem světa a posunul o mnoho výše laťku bruslařské výkonnosti. Především začal používat svého vynálezu, bruslí se zoubky, které umožňovaly silné odrazy v bruslení, ale i odrazy do skoků. Salchow svou kariéru korunoval roku 1909 novým skokem, který měl rotací 180 stupňů a je pod názvem svého objevitele dodnes jedním ze základních skoků krasobruslařské skokové abecedy.
V meziválečném období byly velkými postavami krasobruslení Sonja Henieová a Karl Schäffer. Norská krasobruslařka Sonja Henieová, desetinásobná mistryně světa, přinesla do krasobruslení novou módu (zkrácené sukně ke kolenům), ale především eleganci a propracovanost každého pohybu. Celých deset let byla jednou z nejobdivovanějších žen na světě. Osobností mužského krasobruslení 30.let byl Rakušan Karl Schäffer. V letech 1929 - 1936 se stal osminásobným mistrem Evropy a sedminásobným mistrem světa.

Počátky krasobruslení u nás

Bruslení se rychle šířilo i u nás a stalo se oblíbenou zábavou Pražanů, kteří hojně jezdívali na zamrzlé Vltavě. K rozvoji bruslení přispěla do značné míry první metodická příručka "Nauka bruslení" vydaná roku 1887. Její autor Augustin Krejčí v ní podal přesné popisy prvků a figur.
Do rozvoje krasobruslení vstoupil známý propagátor sportu v Čechách dr.Josef Rössler - Ořovský, který v roce 1889 založil v Praze velmi proslulý Bruslařský závodní klub (BZK). V této době také přiváží ing.Fiedler ze svých zahraničních cest první model bruslí přimontovaných na boty.
Velký obrat ve vývoji krasobruslení u nás znamená otevření prvního umělého kluziště v roce 1931 v Praze na Štvanici. Umělá kluziště umožňovala pravidelný trénink po několik měsíců v roce na lepším a stále obnovovaném ledě.
Až do doby druhé světové války české krasobruslení mnoho výrazných osobností nemělo. Prosadila se pouze sportovní dvojice Hoppeová - Hoppe, která v roce 1927 na MS obsadila třetí místo.

Světové poválečné krasobruslení

Jednou z nejdůležitějších etap vývoje světového krasobruslení bylo období po druhé světové válce. Krasobruslení prožívalo nebývalý rozmach. Volná jízda pozvolna získávala postavení nad do té doby protěžovanou povinnou jízdou, která nebyla pro diváky příliš atraktivní. Volná jízda byla tvořena skoky s několikanásobnými obraty, piruetami a snahou o vyjádření hudby pohybem.
V této době byl velmi populárním Američan Richard Button, jenž suverénně ovládal dvojité skoky a dokázal okouzlit fanoušky na celém světě. Byl pětinásobným mistrem světa a dvojnásobným vítězem zimních olympijských her (1948 a 1952). Dalšími nástupci byli bratři Jenkinsovi a Kanaďan Donald Jackson, který na mistrovství světa v Praze 1962 získal zlatou medaili za předvedenou bezchybnou jízdu s trojitým lutzem.
V ženách se prosadila sympatická Barbara Ann Scottová z Kanady, která vynikala svou volnou jízdou, do které zařazovala několik nových prvků sportovního charakteru. Uspěšnou závodnicí byla také Američanka Peggy Flemingová, mistryně světa a olympijská vítězka 1968, dále Gabriela Seyfertová, rovněž několikanásobná mistryně Evropy a světa. V kategorii tanců na ledě dominovali především anglické páry se svým charakteristických způsobem provedení tanců, tzv. anglická taneční škola.
V posledních letech je silně obsazená kategorie mužů, ve které se nejvíce prosazují zámořští a ruští závodníci. Patřili mezi ně například Brian Orser, Brian Boitano, Alexandr Fadějev, Viktor Petrenko, Kurt Browning, Elvis Stojko a v současné době Alexandr Jagudin a Jevgenij Plušenko. V jejich jízdách převažují trojité a čtverné skoky v nejrůznějších kombinacích a skokových sekvencích, zajímavé piruety a velmi nápadité krokové variace.
V ženách posbírala největší slávu německá reprezentantka Katarina Wittová. Její hvězdná kariéra začala vítězstvím na OH 1984 v Sarajevu, pokračovala vítězstvími na ME a MS v letech 1984 - 1988 a vyvrcholila obhájením zlaté medaile na olympiádě v Calgary 1988. Její jízda byla vždy technicky náročná a plná nápadité choreografie s perfektním provedením. Dalšími úspěšnými ženami ve světovém krasobruslení byly Midori Itová, Kristi Yamaguchiová, Lu Chen a v současné době kralují Michelle Kwannová, Maria Butyrska a Irina Slutska.
Ve sportovních dvojicích vynikali po celá léta sovětští reprezentanti. K nejúspěšnějším patřili páry Bělousová - Protopopov, Rodninová s Ulanovem a poté s dalším partnerem Zajcevem, dálším velmi populárním párem byli Gordějevová - Grinkov, kteří na ledě vynikali nejen obtížností figur, ale především procítěným projevem a elegancí. Nyní vévodí sportovním dvojicích ruský pár Berežná - Shikharulidze a objevují se i výborné zámořské dvojice.
Tancům na ledě, nejmladší krasobruslařské disciplíně, kraloval po dlouhá léta sovětský taneční pár Pakhomova - Gorskov, kteří za svou kariéru získali šest zlatých medailí na mistrovství světa v letech 1970 - 1976 a další prvenství na ME. Stali se také vítězi OH 1976, na kterých se tance na ledě poprvé představily jako olympijská disciplína. Jejich nástupci byli Mojsevová - Miněnkov a Liničuková - Karpanosov. Pásmo sovětských prvenství přerušil na několik let vynikající anglický pár Torvillová - Dean. Získali čtyřikrát titul mistrů světa a v roce 1984 na OH v Sarajevu olympijskou zlatou medaili. Po nich nastoupily opět sovětské taneční páry Bestemjanová - Bukin, Klimovová - Ponomarenko, Usová - Zulin a Griščuková - Platov, kteří získali dokonce dvě prvenství na olympiádě v roce 1994 a 1998. Po jejich odchodu se držitelé titulu každý rok mění- Krylová - Ovjanikov, Anissinová - Peizerat, Fusar-Poli - Margaglio.

Osobnosti československého krasobruslení po válce

Po druhé světové válce se české krasobruslení zařadilo mezi krasobruslařské velmoci. Několik československých krasobruslařů se zapsalo do historie zlatým písmem. V roce 1949 a 1950 se stala mistryní světa Ája Vrzáňová, jedna z nejvýraznějších žen českého a světového krasobruslení. Poté nastupuje Karol Divín, mistr Evropy 1958, 1959, jehož úspěchy vrcholí v roce 1960 druhým místem na OH a druhým místem na pražském MS 1962, kde zvítězil Donald Jackson. Ve sportovních dvojicích dosáhli velkého úspěchu Suchánková - Doležal, mistři Evropy 1957 a 1958 a stříbrní ze světového šampionátu v Bratislavě 1958. Nezapomenutelně se zapsali do našich pamětí sourozenci Romanovi v kategorii tanečních párů. Stali se čtyřnásobnými mistry Evropy a trojnásobnými mistry světa v letech 1962 - 1965. V ženách se stala roku 1968 mistryní Evropy Hana Mašková, která získala i bronzovou medaili na olympiádě téhož roku. Avšak naším nejúspěšnějším krasobruslařem všech dob byl Ondrej Nepela, pětinásobný mistr Evropy, trojnásobný mistr světa (1969 - 1973) a olympijský vítěz z olympijských her v roce 1972. Po něm objevil další úspěšný krasobruslař Jozef Sabovčík, kterému se podařilo navázat na úspěchy Nepely. Stal se třikrát mistrem Evropy v průběhu let 1985 - 1987. Na úspěchy sourozenců Romanových v tancích na ledě částečně navázali Řeháková - Drastich 4.místem na ME a OH 1980. Dalších úspěchů našich barev jsme se dočkali u Petra Barny, který obsadil medailová místa na ME 1989, 1990 a o rok později se stal evropským šampiónem. Ve sportovních dvojicích se prosadila dvojice Kovaříková - Novotný a roku 1995 získali zlato na MS v Birminghamu.


III. HISTORIE SOUTĚŽÍ

První mezinárodní závody podle pravidel vytvořených na základě Hainesova stylu byly uspořádány ve Vídni v roce 1882. V roce 1891 se konalo první mistrovství Evropy mužů, ale teprve ustanovení Mezinárodní bruslařské unie (ISU) v roce 1892 umožnilo pravidelné a regulérní pořádání vrcholných mezinárodních soutěží.
První mistrovství světa mužů bylo pořádáno v roce 1896 v St. Peterburku, pro ženy až o deset let později, v roce 1906.
První evropské mistrovství pro ženy proběhlo až v roce 1930. Dvojice měli první MS v roce 1908. V tancích na ledě se pořádá mistrovství světa od roku 1952 a ME od roku 1954.
Na seznamu olympijských sportů bylo i bruslení a poprvé bylo zařazeno na IV. OH v Londýně 1908. Vítězem se stal Švéd Ulrich Salchow. Nejmladší krasobruslařská disciplína - tance na ledě - byla zařazena do programu olympijských her až v roce 1976.
 

zdroj Krasoklub Havířov,cz

 

krasobruslari.jpg

 Mistři světa v krasobruslení Dortmund 1964

Pavel Roman, Eva Romanová, Manfred Schnelldorfer, Sjoukje Dijkstrová, Hans jürgen bäumler a Marika Kiliusová

 

 

marika--hans.jpg

 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář