Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hana Mašková

Hana Mašková,*26.9.1949 - 31.3.1972 - krasobruslařka

Hana Mašková  byla československá krasobruslařka, mistryně Evropy v soutěži žen v roce 1968 ve švédském Västerås, bronzová medailistka ze Zimních olympijských her 1968 v Grenoblu, dvojnásobná vicemistryně Evropy z let 1967 a 1969, pětinásobná mistryně Československa. Až doposud jediná česká/československá závodnice (žena) v tomto zimním sportu, která dokázala získat pro Česko/Československo olympijskou medaili (z českých mužů ji získal Petr Barna v roce 1992 na ZOH, když skončil bronzový). Spolu se sportovní gymnastkou Věrou Čáslavskou byla též velkým ženským sportovním idolem konce šedesátých let 20. století. Její život předčasně ukončila tragická autonehoda ve francouzské obci Vouvray v roce 1972.

Je pohřbena v Praze na Vyšehradském hřbitově.

Hana Mašková  
Olympijské kruhy Olympijské hry
bronz ZOH 1968 krasobruslení - ženy
Mistrovství světa v krasobruslení
bronz MS 1967 krasobruslení - ženy
bronz MS 1968 krasobruslení - ženy
Mistrovství Evropy v krasobruslení
stříbro ME 1967 krasobruslení - ženy
zlato ME 1968 krasobruslení - ženy
stříbro ME 1969 krasobruslení - ženy

zdroj Wikipedie,cz

Ledová krása smutné krasobruslařky Hanky Maškové

21.02.2006   Martina Bittnerová   Rozhledy   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

S její osobností vplula na led elegance a půvab. Hana Mašková, dívka, která vrátila po Áje Vrzáňové české ženské krasobruslení do světové špičky. Za svou poměrně krátkou aktivní sportovní kariéru získala titul Mistryně Evropy v roce 1968, stříbrné medaile z mistrovství Evropy v letech 1967 a 1969 a v neposlední řadě bronzové medaile ze zimních olympijských her 1968 v Grenoblu a z mistrovství světa 1967 - 68.

Hana Mašková se narodila 26. září 1949 kuchařce a číšníkovi, tedy do žádné sportovní rodiny. Hanička ale nechtěla chodit do školky, a tak dopoledne trávila mezi ostatními dětmi batolícími se na ledě na Štvanici. Bedlivě na ně dohlížel Karel Glogar. Poté se dostala do rukou trenéra Jaroslava Sadílka, aby se jí nakonec těsně před mistrovstvím Evropy 1963 v Budapešti ujala trenérka Míla Nováková.

Začátky

Hanka byla bezesporu ve své době fenomenální skokankou, měla pro skoky talent od Boha. Ojakživa ji ale sráželo to, že si příliš nevěřila, často trpěla trémou a neopodstatněným strachem. Jednoduše postrádala onu nezbytnou duševní jistotu. Bohužel na její psychice se negativně podepsala její matka (v rodině Maškových se odehrála tragédie, kdy ze tří dětí zůstala jen Hanka a paní Mašková se na ní doslova upnula). Měla Hanku ráda, ale jak už se někdy stává, její láska na Hanku působila doslova zhoubně.
A proto zůstávala pro Hanku oporou sice nekompromisní, ale vždy rozumná a lidská Míla Nováková. V rámci televizního cyklu Předčasná úmrtí proběhl dokument o Hance s názvem Teskné oči královny ledu, kde mohl divák na archivních záběrech vidět a slyšet Hančinu matku; kdo ji sledoval, jistě mi dá za pravdu, že v té dámě bylo něco nenormálního. Ostatně v posledních letech jejího života ji sužovala těžká duševní choroba.

Úspěch má dvě stránky

Za Hančiným úspěchem se skrývala těžko představitelná dřina. Jak uvedla Hančina matka, musela Hanka vedle tréninků a vstávání o čtvrté hodině ranní, výborně prospívat ve škole, a k tomu chodila ještě na klavír a na němčinu. Zatímco její vrstevnice pomalu začaly navazovat známosti s chlapci a měly čas se bavit, Hanka znala jen povinnosti. Odříkání ale přineslo triumfy, které Hanku vynesly mezi světové královny ledu. Pak přišel zlom v osobě textaře Jiřího Štaidla, jehož poznala už coby známá a oslavovaná krasobruslařka na koncertě Karla Gotta v roce 1968. Bohém Štaidl se poněkud pod vlivem lásky k Hance uklidnil a provedl ji neznalou pražskými nočními podniky. Matka to nesla velmi těžce, pravděpodobně chtěla Hanku pouze pro sebe. Míla Nováková to Hance na jednu stranu přála, na druhou se únava často projevovala na Hančině výkonu při tréninku, nehledě na to, že Štaidl nebyl žádné neviňátko a Hanku často potrápil. Přesto Míla Nováková vzpomínala, že ji Hanka na počátku vztahu se Štaidlem připadala šťastná. Nicméně na ledě se na Hanku lepila smůla, jež vyvrcholila tím, že si při exhibici ve švýcarském Winterthuru po nepovydařeném trojitém rittbergru narazila kostrč, a následkem toho poté po čtyřech povinných cvicích odstoupila od své další účasti na mistrovství světa v Coloradu Springs. Právě tam se psychicky zlomená Hanka rozhodla pro ukončení své amatérské závodní kariéry a k přestupu do lední revue. Své rozhodnutí samozřejmě konzultovala s Mílou Novákovou, kterou to sice jako trenérku mrzelo, ale zároveň Hanku chápala. Hančiny brusle na povinné cviky proto zřejmě dosud leží na dně coloradského jezera, kam je hodila pouze v přítomnosti jediného svědka – paní Míly.

Holiday on Ice

V roce 1969 nastoupila Hanka Mašková do světově známé lední revue Holiday on Ice, s níž se dostala i do Prahy. Z počátku se v ní cítila spokojená, měla čas na spoustu jiných a pro většinu z nás normálních a běžných zálib. Láska se Štaidlem kvetla a proto se zdálo, že se Hanka pomalu dostává do psychické kondice. Ovšem toto období netrvalo dlouho, časem se jí zdála vystoupení v lední revue úmorná a počítala s tím, že po dvou letech revue opustí.
Přesto angažmá přineslo Hance finanční nezávislost a určitou osobní svobodu, přeci jen matka zůstala v Praze a mohla ji proto kontrolovat pouze maximálně po telefonu.

Milovnice rychlé jízdy

Od dětství Hanka něco musela, navíc jí neustále kibicovala matka, úzkostlivě starostlivá a milující, nicméně pro Hanku v důsledku až nesnesitelně. Hančina křehká duše potřebovala spíše opravdové pochopení než neustálý dozor. A proto snad jedno z mála míst, kde si Hanka mohla připadat skutečně volná, bylo sedadlo v autě. Hanka zbožňovala až riskantně rychlou jízdu. Za volantem se cítila nikým nesledovaná, možná za volantem se stávala tou skutečnou Hankou a ne tou poslušnou a pokornou dívkou, za kterou se vznášel stín věčně dohlížející matky. A na svou vášeň doplatila. 31. 3. 1972 zahynula ve francouzské obci Vouvray při cestě z Tours do Poitiers. Poslední místo k odpočinku nalezla na vyšehradském hřbitově. Její hrob zdobí okřídlené ženské torzo od Jana Štursy.

Dohra

Nedlouho před smrtí se Hanka Mašková s bonvivánem Štaidlem rozešla. Podle některých pramenů navázala známost s bohatým Němcem, podle jiných s jistým Francouzem. Každopádně důvodem k rozchodu se pravděpodobně stalo Štaidlovo zalíbení v blonďaté české lyžařské reprezentance Ivaně Zelníčkové, později Trumpové, která tehdy studovala FTVS, lyžovala a ještě si přivydělávala coby manekýna v ÚBOKU (Ústav bytové o oděvní kultury). Po jejím odchodu z Čech do Rakouska nastoupila do ÚBOKU na její místo dnešní úspěšná majitelka agentury Czechoslovak Models Milada Karasová.
Jiří Štaidl tragicky zahynul při autonehodě 9. října 1973 nedaleko Prahy. Jeho bratr Ladislav se pak po boku Karla Gotta přeměnil v ikonu socialistického popu a v současnosti úspěšně podniká.
Míla Nováková vychovala řadu vynikajících krasobruslařů, vedle Hanky Maškové například sourozence Romanovy - Pavla a Evu, taneční krasobruslařský pár, který dovedla k úspěchům na mezinárodním poli. I oni získali angažmá v Holiday on Ice. Bohužel zanedlouho Pavlův život v pouhých devětadvaceti letech ukončila autonehoda - přesně 31. 1. 1972.

Míla Nováková své svěřence vždy tak trochu brala jako své děti, bohužel o dvě z nich přišla velmi záhy. Kromě toho, že se objevila ve vzpomínkovém dokumentu o Haně Maškové, občas ji lze zahlédnout i na televizní obrazovce v roli pomocného komentátora krasobruslařských soutěží. A můžeme jen doufat, že se snad objeví někdo, kdo sepíše její paměti, protože tato na pohled nenápadná žena byla u toho, když se české krasobruslení ocitlo na svém od té doby nepřekonaném vrcholu.

 

Láska k rychlým kolům jí byla osudnou

 

Krasobruslařka Hana Mašková byla národem zbožňovanou královnou ledu.

Jejími trumfy byly elegance, krása i noblesa a také výborné skoky.

„Když halou doznívají poslední tóny Smetanovy Vltavy a Hanka roztáčí závěrečnou piruetu, už nikdo nepochybuje o tom, že na ledové ploše vidí novou mistryni Evropy,“ říkali sportovní komentátoři při jejím největším úspěchu v roce 1968 ve švédském Västeras.

Osudnou se jí však stala její láska k rychlým kolům. Nezvládnutá zatáčka a střet s kamionem ji ve Francii připravily 31. března 1972 v pouhých 22 letech o život.

Poslední místo k odpočinku nalezla na vyšehradském hřbitově. Její hrob zdobí okřídlené ženské torzo od Jana Štursy.

S její osobností vplula na led elegance a půvab. Hana Mašková, dívka, která vrátila po Áje Vrzáňové české ženské krasobruslení do světové špičky. Za svou poměrně krátkou aktivní sportovní kariéru získala titul mistryně Evropy v roce 1968, stříbrné medaile z mistrovství Evropy v letech 1967 a 1969 a v neposlední řadě bronzové medaile ze zimních olympijských her 1968 v Grenoblu a z mistrovství světa 1967–68.

Hana Mašková se narodila 26. září 1949 v „nesportovní“ rodině kuchařky a číšníka. Své dětství trávila mezi ostatními dětmi na ledě na Štvanici. Bedlivě na ně dohlížel Karel Glogar. Poté se dostala do rukou trenéra Jaroslava Sadílka, aby se jí nakonec těsně před mistrovstvím Evropy 1963 v Budapešti ujala trenérka Míla Nováková.

Hana Mašková třetí na zimní olympiádě v Grenoblu - vpravoZa Hančiným úspěchem se skrývala těžko představitelná dřina. Odříkání ale přineslo triumfy, které Hanku vynesly mezi světové královny ledu. Pak přišla láska s textařem Jiřím Štaidlem, jehož poznala už coby známá a oslavovaná krasobruslařka na koncertě Karla Gotta v roce 1968.

Na ledě se však na Hanku začala lepit smůla, která vyvrcholila při exhibici ve švýcarském Winterthuru, kdy si po nevydařeném trojitém rittbergru narazila kostrč, a následkem toho odstoupila od své další účasti na mistrovství světa v Coloradu Springs.

Právě tam se psychicky zlomená Hanka rozhodla pro ukončení své amatérské závodní kariéry a k přestupu do lední revue. Její brusle na povinné cviky tak zřejmě dosud leží na dně coloradského jezera, kam je hodila za přítomnosti své trenérky.

V roce 1969 nastoupila Hanka Mašková do světově známé lední revue Holiday on Ice, s níž se dostala i do Prahy. Přesto, že zpočátku se zdálo, že Mašková je šťastná, časem jí přišla vystoupení v lední revue úmorná a počítala s tím, že po dvou letech revue opustí.

   
  autor: Marie Šrámkovázdroj žena in,cz

Mašková, Hana (krasobruslařka)

[Hana mašková]
krasobruslařka
Narození:
26. září 1949, Praha (CZE)
Úmrtí:
31. března 1972, FRA
Dožitý věk:
22.5 let
Narodil(a) se před:
64.9 lety
Zemřel(a) před:
42.4 lety
Životopis:
Mistryně Evropy 1968, držitelka stříbrných medailí z mistrovství Evropy 1967 a 1969 a bronzových ze zimních olympijských her 1968 a z mistrovství světa 1967 – 68. Zemřela při autonehodě.
„Byla to taková sněženka,“ říká o ní stále její trenérka Míla Nováková. „Hanička, moje zlatá holčička,“ rozpláče se do telefonu nemocná paní Marie Mašková, maminka krasobruslařky, kterou v šedesátých letech miloval celý televizní národ. „Pozor, přátelé, k volné jízdě nastupuje naše Hanka,“ říkával komentátor Karel Mikyska svým témbrem. Obrazovka byla pouze černobílá, a tak nám líčil barvy kostýmů s pověstnými flitry. Holčičky a dívky pak po přenosech snily o tom, že budou jednou taky jako ona. Nebyly. Žádná další Hanka se zatím nenarodila.
Příběh Hany Maškové je námět na román o mimořádně pohybově nadané dívce opečovávané rodiči, zvláště úzkostlivou a přehnaně citlivou matkou. Příběh sportovkyně v komunistické zemi se všemi znaky doby, kdy se o všem podstatném rozhodovalo na ÚV KSČ. Příběh souboje české křehké dívenky s echt německou suverénkou Gabrielou Seyfertovou, vzornou to závodnicí NDR. Hanka s ní prohrávala až k zešílení těsně, a když ji jen jednou jedinkrát porazila, stala se mistryní Evropy. Dále je tu love story s bohémem Jiřím Štaidlem, dvorním textařem Karla Gotta. A konečně tragická krasobruslařčina smrt po autonehodě ve Francii, od níž už uplynulo skoro devětadvacet let.
Na bruslích stála poprvé ani ne v pěti letech, ale hned bylo vidět, že je moc šikovná. Nechtěla prý chodit do školky, proto ji tatínek vodil ráno na Štvanici; číšník z hotelu Paříž to neměl daleko. Tam, na takzvané nudli, za provazem na jednom konci kluziště, Hanka celé dopoledne jezdila, až si ji v poledne vyzvedla maminka; kuchařka ve školce na Starém Městě to taky měla blízko. Malá Hanka nebyla na nudli jen tak sama, na dětičky tu dohlížel pan Karel Glogar. Někdejší mistr republiky v párové jízdě učil bruslit nepočítaně šampiónek a šampiónů, z nejslavnějších Dagmar Lerchovou, Alenu Vrzáňovou či sourozence Jelínkovy, a tušil, že z Hanky určitě něco bude. Pan Glogar, výpravčí z nádraží v Bubenči a pak penzista, to měl na Štvanici taky kousek. Lepší učitel bruslení v Praze nebyl. Hanka jela první závod v osmi letech, poprvé vyhrála v deseti a hned si zkusila mistrovství republiky dospělých. Skončila sedmnáctá, ne poslední, a rodiče začali žít pro její sportovní kariéru. Potom si ji vzal do práce Jaroslav Sadílek, taky šampión republiky. „Co řekne Sáďa, to platí, ten Hanku naučil vysoké skoky,“ pochvalovala si brzy paní Mašková.
Žákyně sedmé třídy, ještě ne čtrnáctiletá, vybojovala na mistrovství Evropy 1963 v Budapešti patnácté místo. Poprvé závodila v cizině a poprvé se ukázala mezinárodním rozhodčím. Po povinné jízdě byla dvacátá, ale ve volné skočila dvojitého lutze i axela a zlepšila se o pět míst. Evropa nestačila koukat. „Kde berete tak šikovný holčičky?“ ptali se experti trenérky Míly Novákové, která se Hanky ujala na poslední chvíli. Pan Sadílek měl totiž nějaký politický škraloup a zákaz trénování. V prvních rozhovorech říkala Hanka novinářům, že si pořád ráda hraje s panenkami a že obdivuje Sjoukje Dijkstrovou. To byla o sedm let starší Holanďanka, mistryně světa i Evropy, a jak pamětníci vědí, pořádný kus ženské. Za zmínku ještě stojí, že v Budapešti už taky závodila Gabi Seyfertová, o dva roky starší než Hanka, a celkově skončila šestá. A že tam hned kdekdo předvídal: „Tyhle dvě holky budou brzy evropské královny ledu.“
Krasobruslařský trénink byla řehole jako máloco. „Třikrát týdně vstávám ve tři nebo ve čtyři hodiny ráno a jezdíme s maminkou poslední noční tramvají na trénink,“ zněl další obligátní výrok v článcích o Hance. Učila se v tramvaji cestou ze stadiónu, pokud trochu nedřímala. Denně byla na ledě tři až čtyři hodiny, a ještě chodila na balet k madame Aubrechtové, korpulentní a přísné dámě, do jejího studia v domě, co byla známá cukrárna U myšáka. Naštěstí to z domova na Václavském náměstí neměla daleko. A taky ještě chodila na klavír a němčinu. Jestliže i tak měla ve škole vyznamenání, nebylo divu, že jí nezbýval čas na kamarádky či chození ven a že se později vypravila do tanečních všehovšudy jen dvakrát, a už vůbec nemluvě o divadle a o něčem takovém, jako je rande. Nechodila ani na denní, ale na večerní dvanáctiletku, takzvaně pro pracující: třikrát týdně od půl třetí odpoledne do devíti večer. Jinak by nemohla trénovat. Když jí ještě nebylo patnáct, skončila druhá na mistrovství republiky a patnáctá na šampionátu světa a taky Evropy a nakonec i na olympiádě v Innsbrucku. Za rok ale republiku vyhrála, v Evropě byla sedmá a na světě třináctá. To už se blížila k éře šampiónky. V další sezóně doma opět vyhrála, na mistrovství Evropy dojela čtvrtá a na mistrovství světa šestá. Psal se rok 1966 a před ní byly ty nejkrásnější sezóny. Škoda že jich bylo tak málo.
Když si vybojovala v sedmašedesátém na mistrovství Evropy stříbro a na mistrovství světa bronz, stala se rázem idolem národa a týdně dostávala tak tři stovky dopisů. Tehdy byl už rok jejím novým trenérem Vladimír Koudelka, ve třicátých letech mistr republiky, a spolu vylepšovali hlavně „školu“ neboli povinné cviky, z nichž měla hrůzu. Zvraty, paragrafy a kličky, vykreslit je přesně a úhledně na ledě, to byla pro ni fuška. Tady byla Gabi Seyfertová mnohem víc doma. Jaký byl vlastně mezi nimi rozdíl? Gabi bruslila dynamičtěji a s větší jistotou. Taky lépe navazovala kontakt s diváky: když jela holubičku podél mantinelu, natočila k lidem tvář, nasadila úsměv a tribuny šílely. Zato lyrika jí nic neříkala a místo lyričtější části volila krokové variace, při nichž bruslila jako o život. Naproti tomu Hanka, která neměla ani trochu komediantskou náturu a na diváky se skoro nedokázala usmát, jezdila lyricky, nesmírně elegantně, měla přímo dokonalý bruslařský skluz, a hlavně – báječně skákala. Podle odborníků byla nejlepší skokankou na světě. Její dvojitý axel dlouho považovali za nepřekonatelný. A u diváků Hanka bodovala svou krásou, ladností, ale i plachostí. Někdy však jela moc úzkostlivě a nervózně. Taky byla příliš skromná: často říkala, že se sama sobě nelíbí. A hodně ji brzdila sebekritičnost a zbytečně velká odpovědnost.
Až ve švédském Västerasu v lednu 1968 se na Hanku konečně usmálo štěstí. Vyšla jí povinná jízda, Gábinu porazila o třiačtyřicet bodů, a tak byla před volnou jízdou téměř jistou vítězkou. Tady se taky ukázalo, že i Seyfertová je psychicky zranitelná. Nešlo ani tak o to, že při povinné jízdě upadla, jako o její nervozitu z faktu, že ve sboru rozhodčích náhle chyběla původně nominovaná rozhodčí z NDR. Ta totiž zaspala a místo ní povolali náhradníka. Gabi potom riskovala, ve volné jízdě skočila dokonce trojitého rittbergra, ale na zlatou medaili to nestačilo, byť Hanka ve strachu o vítězství nepředvedla zrovna nejlepší volnou. Na tiskovkách obě závodnice ze zemí socialistického tábora svorně prohlašovaly, že jsou přítelkyně, jak jinak, ale každý poznal, že opak byl pravdou. „Vedly mezi sebou psychologickou válku,“ vzpomíná dnes trenérka Míla Nováková, která se Hanky ujala opět po letech na přání krasobruslařky a její maminky. Ve Västera°su se totiž trenéři Koudelka a Sadílek málem poprali a aféru musela řešit nejvyšší místa. „Gabi a její maminka, známá trenérka Müllerová, byly strašně sebevědomé,“ pokračuje paní Nováková. „Šlo o úplné detaily, třeba kdo koho první pozdraví. Takže pokud to jen trochu bylo možné, vyhýbaly jsme se jim v jídelně i v tréninkové hale. A pokud to nešlo, snažila jsem se, aby kolem nás bylo co nejvíc lidí z naší výpravy. Hanku totiž ten tlak strašně deptal.“
Půvabná a slavná mistryně Evropy 1968 – v témže roce získala ještě bronz na mistrovství světa i na olympiádě – byla skoro plnoletá a najednou ji přestaly bavit jen brusle, škola a zase brusle. Chtěla taky trochu žít. Pak jednou dostala lístky na koncert Karla Gotta a tam poznala Jiřího Štaidla, šéfa tehdy populárního divadla Apollo. V publikaci Nevyjasněná úmrtí VI, vydané v roce 2000, vzpomínají Štaidlovi přátelé: „Po období přelétavosti přišla známost s krasobruslařkou Hanou Maškovou, zřejmě nejvážnější vztah Jiřího Štaidla vůbec. Trval několik let a všichni vzpomínají, že Jiřího hodně změnil. Stal se vážnějším, odpovědnějším, omezil flámy a vylomeniny, i jeho texty se začaly vracet k hloubce a poezii.“ Tehdy se změnila i Hanka, víc se usmívala a na řadu věcí se začala dívat jinak než dosud a jinak než maminka. Mezi matkou a dcerou to začalo jiskřit, docházelo k hádkám a výčitkám, až se do hry diskrétně vložil i psychiatr, jeden z nejpovolanějších v Praze. Pomoci však nedokázal, jeho verdikt zněl: „Jestli ty dvě zůstanou ještě dlouho pohromadě, tak to špatně skončí.“ Ale život šel dál, na Svazu krasobruslení plánovali další medaile a Hanka po nich pořád toužila. Občas měla sice nějaký vrtoch, například nechtěla trénovat při plném světle, takže na Štvanici půlku lamp zhasli. Divili se, ale byla to přece naše Hanička, co by pro ni neudělali.
Rušný rok utekl jako nic a přišla obhajoba evropského trůnu v západoněmeckém Ga-Pa. Po povinných cvicích byla Seyfertová lepší než Hanka, ale to nic neznamenalo. Jako již tradičně vedla Rakušanka Schubová, šprt v povinných cvicích a zároveň metráček, který neuměl skákat a neměl šanci ve volné jízdě. Když finálový večer vrcholil, Hanka šla na led a najednou vyděšeně šeptla: „Necítím nohy!“ Trenérka to nebrala vážně. Proč taky, když hala vzápětí šílela nadšením ze dvou skvělých dvojitých axelů za sebou a z dvojitého lutze. Při dalším skoku se však Hanka dotkla rukou ledu a pak se téměř zastavila. „Paní Mílo, nemůžu,“ volala bezradně. „Jen jeď!“ křičela zděšená trenérka. „Vydrž!“ přidala se naše výprava. Poslechla, domátožila se k závěrečné piruetě, ale hned po závodě v slzách prchala pryč z haly. Získala stříbro, ale nikoho nemohlo napadnout, že je to její poslední medaile. Trenérka Nováková prochodila půlku noci v ulicích a nebyla z ničeho moudrá. Když se vrátila do hotelu, Hanka seděla ve vaně a povídala si s maminkou, jako by se nechumelilo. A paní Mašková hned vyklopila, že všechno zavinila maminka jednoho našeho závodníka. „Když bude Hanka před jízdou nervózní, dej jí algenu,“ poradila; šlo o poměrně silné analgetikum. Paní Mašková poslechla a trenérce nic neřekla. Paní Nováková taky občas Hanku uklidňovala „léky“, ale jen mentolovými kuličkami či lentilkami.
Smůla však nebrala konce. Za dva týdny čekalo mistrovství světa v Coloradu Springs a před ním exhibice ve švýcarském Winterthuru. Při ní si Hanka po nepovedeném trojitém rittbergru narazila kostrč, která bolela a bolet nepřestávala. Proto na šampionátu po čtyřech povinných cvicích Mašková odstoupila, když jí lékaři odmítli píchnout další utišující injekci. Ve chvíli, kdy naše noviny psaly o černé středě v Coloradu, Hanka se rozhodla ukončit amatérskou kariéru a přestoupit k lední revui. Tentýž den pak hodila brusle na povinné cviky do coloradského jezera; trenérka Nováková byla jediným svědkem tohoto úsměvného gesta. Mnohým lidem se však Hančin náhlý odchod nelíbil. Zejména čtenáři Rudého práva psali do redakce, že ještě neodvedla to, co do ní socialistická společnost vložila.
Podpisu smlouvy s Holiday on Ice v květnu 1969 předcházelo ještě soukromé jednání s konkurenční Ice Follies, která nabízela podstatně lepší smlouvu. „V tom Hance pomáhala Ája Vrzáňová, bývalá mistryně světa, která žila od padesátých let na Západě. Šéfové Holiday se však o zájmu konkurence dozvěděli a až neurvalým způsobem tohle angažmá Hance překazili. Měli totiž uzavřenou smlouvu s ÚV ČSTV, takže se nedalo nic dělat,“ prozrazuje dnes paní Nováková kdysi utajovaná fakta.
Superstar Mašková nastoupila v Holiday on Ice na podzim v devětašedesátém. Měla radost z toho, že se už nemusí nervovat ze známek od rozhodčích, byť se jí zároveň stýskalo po sportovním zápolení. Ale mohla bruslit a cestovat a víc vychutnávat život. Naučila se prý psát dopisy a začala náruživě číst. „Jsem šťastná, že konečně poznávám knihy, o nichž jsem celá léta neměla ponětí, znala jsem totiž jen trénink a zase trénink. A tak balíky, které dostávám z Prahy, obsahují samé knihy a někdy samozřejmě štrúdl od maminky. Můj hotelový pokoj se podobá knihovně,“ psala do redakce Mladého světa. Koncem roku šedesát devět přijela Holiday on Ice do Československa a jejích třiadvacet představení vidělo dvě stě padesát tisíc diváků, nadšených z „naší Haničky“. Největší hvězda souboru si během představení oblékala pět kostýmů: saténových i krajkových, zářivě barevných, s flitry a pštrosími péry. Ženské publikum bylo nadšené a Hanka šťastná, že je zase doma. Tehdy patrně dosáhla vrcholu i její romantická láska s Jiřím Štaidlem. Jediné, co si tehdy přála, jak v žertu řekla novinářům, bylo – pořádně se vyspat. „Stále si nemůžu zvyknout na převrácený čas. Roky jsem vstávala ve čtyři ráno a brzy chodila spát. Nyní jdu do postele dlouho po půlnoci. Bolí mě oči od světel, musím se zbavit napětí z představení, a tak usínám často až nad ránem.“ Na jaře příštího roku se stala v Londýně profesionální mistryní světa, ale profi-tituly nebral svět ledových piruet nikdy moc vážně. A pak se sešel rok s rokem a život v lední revue se jí už nezdál tak báječný. „Ještě dvě sezóny a končím, vrátím se do Prahy a budu někoho trénovat,“ prohlásila a těšila se na svatbu s Jiřím Štaidlem.
V jednom ze svých posledních rozhovorů (Mladý svět 3/1972), který poskytla při návštěvě Zlína, tehdy Gottwaldova, mluvila zase trochu jinak. V té době jezdila ve Vídeňské revui, kterou Holiday on Ice zakoupila. Smlouvu s ní měla ještě rok. „Po jejím skončení zmizím definitivně z ledu,“ prohlašovala rezolutně v restauraci hotelu Moskva u stolu, kde seděl i Jiří Štaidl. „To není život, nemáte volno ani o vánocích. Jezdíte šest neděl každý den a volno máte jen při přejezdu. Vydrží to pouze manželé, kteří si koupí karavan a mají v té konzervě alespoň kousíček soukromí. My, věční hoteloví hosté, jsme na tom špatně,“ řekla. Redaktory překvapila také tím, že během nedlouhého rozhovoru vykouřila dvě cigarety. Na otázku, jaké má největší přání, odpověděla: „Dva dny a dvě noci bych spala a pak jela na hory na dovolenou. A taky bych chtěla maličko shodit.“ Nakonec mluvila o štacích, na nichž bude do konce sezóny vystupovat: Vídeň, Klagenfurt, Brusel, Paříž a pár měst ve Francii a konečně v dubnu – Praha.
Jenomže Praha ji na bruslích už nikdy nespatřila. Na Velký pátek, 31. března 1972, oznámily totiž světové agentury šokující zprávu: ve francouzské obci Vouvray při cestě z Tours do Poitiers zahynula při autonehodě československá krasobruslařka Hana Mašková. Co se stalo? Jela z Paříže, zastavila se u přátel z revue na večírku, něco popila a rozhodla se, že bude pokračovat v cestě. Kolegyně Milena Kladrubská ji přemlouvala, ať zůstane a přespí, ale nedala si říct ... Nehodu způsobil řidič vojenského náklaďáku. Ve zcela zničeném peugeotu na místě zemřel stopař (francouzský voják) a Hančin pes. Hana Mašková utrpěla kromě rozdrcení obou nohou těžké zranění hrudníku a skonala v sanitce cestou do nemocnice. Květa Celflová, kolegyně z revue, která havárii přežila a po několika operacích se vrátila znovu na led, později prozradila, že Hanka umírala za velkých bolestí ... Na pohřeb slavné krasobruslařky v motolském krematoriu, byť už je to téměř třicet let, pamětníci vzpomínají se smíšenými pocity. Za všechny dva hlasy: „Tolik věnců a květin na pohřbu jsem od té doby nikde neviděla.“ – „Byla to až show, příliš pompézní, u rakve stáli sportovci v reprezentačních teplákách, smělo se tam na místenky. Skromná Hanka by si něco takového určitě nepřála.“ Co k tomu dodat? Národ Hanku tolik miloval a obdivoval, že se nelze divit záplavě květin a ani místenkám v krematoriu. Hrob má na Vyšehradském hřbitově, hned poblíž velikánů českých dějin.
Nedlouho před svou smrtí se Hana Mašková rozešla s Jiřím Štaidlem a v kuloárech se říkalo, že má novou známost, jakéhosi bohatého Němce. Štaidlovi přátelé v již zmíněné knize naproti tomu tvrdí, že on rozchod s Hankou nepovažoval za konečný, třebaže zrovna našel zalíbení v lyžařce Ivaně Zelníčkové, později Trumpové. Když pak ale Hanka zahynula, Jiří Štaidl prý začal pít a mluvit ve smyslu: „Já se taky zabiju, co bych tu ještě dělal, když Hanka tady není. To byla jediná holka, kterou jsem měl rád.“ Ať tak, či onak, zavřeme raději a bez komentáře knihu s větami tak trochu jako ze špatných románů. Ale než se tak stane, konstatujme, že úspěšný textař se zabil v autě rok a půl po Hančině smrti. Přesně 9. října 1973, na dálniční přípojce nedaleko Říčan u Prahy.
„Hanka byla přirozeně inteligentní, brala jsem ji trochu jako své dítě, měly jsme se moc rády a měly si vždycky co říct,“ vzpomíná paní Míla Nováková, která trénovala desítky našich krasobruslařů, z nichž například sourozence Romanovy přivedla ke čtyřem titulům mistrů světa v tancích na ledě. A nakonec dodává: „Dlouho po Hančině smrti, kdy Gabi Seyfertová dávno nejezdila, jsem potkala paní Müllerovou a vzpomínaly jsme. Teprve tehdy mi prozradila, že Hanka byla nádherná a že ji moc obdivovala. A já řekla to, co o ní budu říkat stále – že to byla taková sněženka.

  6. dubna 2015 • 08:13

Legendární krasobruslařka Mašková: Se Štaidlem ji pojila nebezpečná záliba! Ta ji nakonec stála i život!

Hana Mašková a její láska Jiří Štaidl.
Hana Mašková a její láska Jiří Štaidl. (Foto: Otto Dlabola, ara )
 
 
 
 
 

 

Když zemřela, bylo jí pouhých 22 let. I tak ale prožila víc, než jiní za dlouhý život. Krásná bruslařka Hana Mašková randila s Jiřím Štaidlem (†30) a vídala se i s Karlem Gottem. Její život ukončila nehoda.

 

Hana byla od mládí dříč. Přes různé sporty se dostala až ke krasobruslení a publikum ji milovalo. Československo pravidelně reprezentovala od roku 1963 a o pět let později ji čekal životní úspěch - stala se mistryní Evropy ve Västeräs a z olympiády i z mistrovství světa přivezla bronzové medaile.

Už tehdy se scházela s milovníkem žen a rychlých vozů Jiřím Štaidlem (†30), bratrem Ladislava Štaidla. Měla možnost se setkat i s Karlem Gottem a užívala si vrcholu kariéry. Všechno krásné ale musí jednou skončit. Náročných povinností vrcholové sportovkyně měla až po krk a po zranění se rozhodla skončit definitivně. Odešla od profesionálů. Ihned se přihrnuly nabídky na lední revue. Pracovala v Americe a poté se přestěhovala do Rakouska. Ve vztahu se Štaidlem to začalo vrzat a oba se rozešli. On dokonce chvíli randil s Ivanou Zelníčkovou, známou dnes jako Trumpovou.

Hanka nezůstává pozadu a k milencům si pořizuje i luxusní autíčko. Miluje rychlé jízdy a jedna taková se jí stane osudnou. S kolegyní z revue Květou Celflovou si užívá večírek s francouzskými kamarády a ještě poté se rozhodnou vyjet na místo další štace. Aby toho nebylo málo, zastaví mladému stopaři a vezmou ho k sobě do auta. Kromě krasobruslařek a vojáčka je ve voze i Hančin pes. Rychlá jízda se jí vzápětí vymkne kontrole a auto narazí do kamionu. Kromě její kolegyně jsou všichni mrtví, Hanka ještě zoufale bojuje pár minut v sanitce o život a ve velkých bolestech umírá.

Smrt bývalé přítelkyně Jiřího tvrdě zasáhla. Začal pít a rychlé jízdy si užíval snad víc, než kdy předtím. Rok a půl po její nehodě byl zrovna na cestě ke svým rodičům a půvabnou spolujezdkyni se snažil oslnit nebezpečnou jízdou. Byl už posilněn pár panáky a možná proto nestihl zareagovat, když se před ním objevil kamion. Dívka přežila, on u svodidel zemřel. Jakoby osud měl pro oba milovníky života stejný smrtelný scénář…

 

autor mpa

zdroj Aha,cz

6. dubna 2015 • 08:13

Legendární krasobruslařka Mašková: Se Štaidlem ji pojila nebezpečná záliba! Ta ji nakonec stála i život!

Hana Mašková a její láska Jiří Štaidl.
Hana Mašková a její láska Jiří Štaidl. (Foto: Otto Dlabola, ara )
 
 
 
 

Když zemřela, bylo jí pouhých 22 let. I tak ale prožila víc, než jiní za dlouhý život. Krásná bruslařka Hana Mašková randila s Jiřím Štaidlem (†30) a vídala se i s Karlem Gottem. Její život ukončila nehoda.

 
 
 
 

Hana byla od mládí dříč. Přes různé sporty se dostala až ke krasobruslení a publikum ji milovalo. Československo pravidelně reprezentovala od roku 1963 a o pět let později ji čekal životní úspěch - stala se mistryní Evropy ve Västeräs a z olympiády i z mistrovství světa přivezla bronzové medaile.

Už tehdy se scházela s milovníkem žen a rychlých vozů Jiřím Štaidlem (†30), bratrem Ladislava Štaidla. Měla možnost se setkat i s Karlem Gottem a užívala si vrcholu kariéry. Všechno krásné ale musí jednou skončit. Náročných povinností vrcholové sportovkyně měla až po krk a po zranění se rozhodla skončit definitivně. Odešla od profesionálů. Ihned se přihrnuly nabídky na lední revue. Pracovala v Americe a poté se přestěhovala do Rakouska. Ve vztahu se Štaidlem to začalo vrzat a oba se rozešli. On dokonce chvíli randil s Ivanou Zelníčkovou, známou dnes jako Trumpovou.

Hanka nezůstává pozadu a k milencům si pořizuje i luxusní autíčko. Miluje rychlé jízdy a jedna taková se jí stane osudnou. S kolegyní z revue Květou Celflovou si užívá večírek s francouzskými kamarády a ještě poté se rozhodnou vyjet na místo další štace. Aby toho nebylo málo, zastaví mladému stopaři a vezmou ho k sobě do auta. Kromě krasobruslařek a vojáčka je ve voze i Hančin pes. Rychlá jízda se jí vzápětí vymkne kontrole a auto narazí do kamionu. Kromě její kolegyně jsou všichni mrtví, Hanka ještě zoufale bojuje pár minut v sanitce o život a ve velkých bolestech umírá.

Smrt bývalé přítelkyně Jiřího tvrdě zasáhla. Začal pít a rychlé jízdy si užíval snad víc, než kdy předtím. Rok a půl po její nehodě byl zrovna na cestě ke svým rodičům a půvabnou spolujezdkyni se snažil oslnit nebezpečnou jízdou. Byl už posilněn pár panáky a možná proto nestihl zareagovat, když se před ním objevil kamion. Dívka přežila, on u svodidel zemřel. Jakoby osud měl pro oba milovníky života stejný smrtelný scénář…

autor mpa

zdroj Aha,cz

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář