Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bohumil Modrý

 Ing.Bohumil Modrý,*24.9.1916 - 21.7.1963 - hokejista

 byl český hokejový brankář a politický vězeň.

Hráčská kariéra

Lední hokej začal hrát jako dvacetiletý v tehdejším klubu LTC Praha a již rok na to byl díky svým výborným fyzickým disposicím, talentu i vzornému charakteru vybrán do národního mužstva.

Hrál za před válkou velmi populární klub LTC Praha, společně např. se Stanislavem Konopáskem. Ve své době byl považován za nejlepšího brankáře v Evropě. Jako člen národního týmu dvakrát získal titul mistra světa (1947, 1949) a ze Zimních olympijských her 1948 si přivezl stříbrnou medaili.

Na olympijském turnaji ve Švýcarsku natolik zaujal, že mu byla nabídnuta možnost působit v Kanadě. Po návratu mu ministr Kopecký slíbil povolení ke hraní v NHL udělit. Jedinou podmínkou byla jeho účast na MS ve Švédsku v roce 1949. Tuto podmínku splnil a přivezl odtud zlaté medaile. Přesto bylo později rozhodnuto jinak. Údajně by svým působením v zámoří ohrozil bezpečnost republiky, a tak po tomto vystoupil z reprezentace a přípravy mužstva na MS 1950 v Londýně se již neúčastnil.

Kromě ledního hokeje hrál i českou házenou za Slavii Praha.

Inženýrská činnost

Po skončení druhé světové války bydlel se svou ženou Erikou a dvěma dcerami, Blankou a Alenou, v Lanškrouně na ulici Nádražní čp. 418. Byl národním správcem zdejší cihelny. Protože byl původní profesí stavební inženýr, v roce 1948 vytvořil pro Lanškroun regulační plán. Navrhl např. přístav Lanškroun na vodním kanálu Labe-Dunaj, letiště nebo propojení železniční přípojky z Rudoltic do Letohradu. Na jeho počest byla pro něm v Lanškrouně v roce 1994 pojmenována ulice a odhalena busta.

Osobní život

Stal se ovšem obětí komunistického režimu. V březnu 1950 byl spolu s dalšími jedenácti spoluhráči zatčen a v tajném, politicky ve vykonstruovaném soudnímu procesu s vyloučením veřejnosti obžalován a odsouzen na 15 let vězení za špionáž a velezradu. Jednalo se o neslavně proslulou „Causu Modrý,“ nebo „Případ Modrý.“ Na jaře 1955 byl po krutém věznění v Praze na Pankráci, v Plzni na Borech a při těžbě uranové rudy na dole Barbora v Jáchymově bez ochrany proti radioaktivnímu záření, propuštěn. Na následky věznění poté v roce 1963 předčasně zemřel ve věku 46 let. V roce 1968, pět let po své smrti, byl rehabilitován.

Dodnes není plně jasné, o co v jeho kauze šlo. Vláda se obávala možné emigrace hráčů, o které uvažovali již na olympijských hrách ve Švýcarsku. To by byl obrovský morální políček celému systému – navíc když již předtím emigrovali například mistryně světa v krasobruslení Ája Vrzáňová a Jaroslav Drobný (mistr světa v hokeji a později i vítěz tenisového Wimbledonu). Dalším důvodem pak mohla být obava Sovětského svazu z československého týmu. SSSR poslal svůj tým na mistrovství až v roce 1954, kde kraloval.

Uctění památky

V říjnu 2008 byla po Bohumilu Modrém pojmenována jedna z pražských ulic v oblasti Vysočan a Hloubětína.

Modrého osud zachycuje román rakouského spisovatele Josefa Haslingera Jáchymov, který vyšel i česky.

Dne 15. května 2011 byl společně s Ladislavem Trojákem uveden do Síně slávy IIHF.[1]

zdroj Wikipedie,cz

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář