Ladislav Pešek - Ema Pechová
Ladislav Pešek,*4.10.1906 - 13.7.1986 - herec
Ladislav Pešek, herec po meči i po přeslici, se narodil Emě a Ladislavu Pechovým 4. října 1906 v Brně. Po studiu herectví na konzervatoři byl roku 1926 angažován do Národního divadla v Brně. Tehdy přijal jako pseudonym matčino dívčí jméno.
Životní osudy jeho předků jsou kusem historie českého divadla. Babička Marie Pešková, jež hrála od roku 1860 u Zöllnerovy divadelní společnosti, se za svobodna jmenovala Thámová a v rodině se tradovalo, že zakladatelem jejich herecké dynastie byl pololegendární »vlastenec z Boudy« Václav Thám. Ladislava Peška angažoval do činohry Národního divadla v Praze Karel Hugo Hilar na doporučení dramaturga Františka Götze. Jeho generačními druhy zde byli například Jiřina Štěpničková, Jiřina Šejbalová, Josef Gruss, Jan Pivec, Stanislav Neumann, či režisér Jiří Frejka.
V Národním divadle působil Ladislav Pešek čtyřicet osm let a vytvořil na tři sta dvacet jevištních postav. Začínal v inscenacích Hilarových, Dostalových a Frejkových, pokračoval ve spolupráci s Jindřichem Honzlem a Alfrédem Radokem a končil s režiséry o generaci mladšími, Miroslavem Macháčkem nebo Jaromírem Pleskotem.
Herectví Ladislava Peška vyrůstalo z rodinné tradice, v níž dominovaly postupy psychologického realismu. Pešek je obohatil groteskním viděním světa, jež je charakteristické pro moderní umění 20. století a patří též k základním rysům jevištního expresionismu, jenž poznamenal počátky jeho tvorby. Ostře stylizovaný projev a dokonalé ovládnutí herecké techniky ho sbližovalo s tvůrci meziválečné divadelní avantgardy, z nichž zvláště Jiří Frejka měl určující vliv na jeho vývoj ve třicátých a čtyřicátých letech.
Roy Lane, postava, již Pešek vytvořil v bulvární komedii Broadway ještě v Brně, zaujala diváky především radostí ze hry a temperamentem, který se projevil v perfektně vypracované pohybové složce role. Puk ze Shakespearova Snu noci svatojánské, jehož hrál už v pražském Národním divadle v Hilarově režii, se rovněž opíral o stylizovaný pohyb, jenž byl základem polozvířecího charakteru této postavy. Chlestakov v Gogolově Revizorovi a Dauphin Karel v Shawově Svaté Janě patřili do Peškovy galerie pitoreskních charakterů, jejichž vrcholem byl Plautův Pseudolus, kterého vytvořil ve Frejkově režii za nacistické okupace. Pseudolus byl fyzicky odpudivý, ale na rozdíl od předcházejících podvodníků nebo degenerovaných slabochů ho Pešek obdařil velikou dávkou soucitu. Soucit s trpícím překryl v Peškově pozdější tvorbě groteskní škleb charakteristický pro jeho herecké mládí.
Po druhé světové válce prohloubil Pešek své mistrovství na velkých charakterních rolích, na prvním místě jmenujme jeho Lízala z Maryši bratří Mrštíků z roku 1948 v režii Jindřicha Honzla. O Peškově zralém herectví napsal Jan Grossman v říjnu 1959 v Divadelních novinách ve studii Mládí a moudrost komedie: „Také herci - stejně jako básníci - mívají svoje ústřední téma, svého příznačného hrdinu. U Ladislava Peška je tímto hrdinou člověk pěší a obyčejný, člověk, který to má těžké a bývá často bit. Někde se dovede bránit, ale jindy se mu k obraně nedostává sil. Bylo mu dáno málo do vínku, a má tedy co dělat, aby uhájil existenci.“ Dokonalá syntéza kabaretiérské virtuozity a pronikavé analýzy psychologie malého člověka rozloženého prostředím a vlastní neúspěšností, se Ladislavu Peškovi podařila v postavě Archieho Rice v Osbornově Komikovi, v inscenaci Alfréda Radoka z roku 1957.
Ladislav Pešek rovněž významně zasáhl do vývoje našeho filmu. Ke stále živým postavám, jichž vytvořil na osmdesát, určitě patří student Čuřil z filmů Martina Friče Škola základ života a Cesta do hlubin študákovy duše nebo titulní postava v Cikánově filmu O ševci Matoušovi.
S československou televizí spolupracoval prakticky od zahájení jejího vysílání v roce 1953. S diváky se rozloučil rolí v televizní inscenaci Václava Kašpara den pátý vysílané poprvé v únoru 1986, necelých pět měsíců před jeho smrtí, 13. července téhož roku.
Autor: kice4
zdroj Osobnost,cz
Ema Pechová,*1.1.1869 - 2.12.1965 - herečka
30. listopadu 2013 • 05:00
Smutné manželství Ladislava Peška (†79): Miloval Štěpničkovou, ale vzal si choromyslnou vyděračku!

Divadelní a později i filmová hvězda Ladislav Pešek si na nezájem žen nemohl stěžovat. Po každém představení na něj před divadlem čekaly davy žen, které herce zbožňovaly. Mezi nimi byla i jedna, která mu psala básničky podepsané pseudonymem Divá Bára. Jenže obdiv této dámy hraničil spíše s psychickou obsesí. Po drsném vydírání ze strany její rodiny ji nakonec herec pojal za manželku! Štěpničkovou nahradila šílená fanynka Peškův osobní život nikdy příliš na přetřes nepřišel, protože sám herec o klid v soukromí velmi dbal. Jeho velkou láskou byla kolegyně z divadla Jiřina Štěpničková (†73), se kterou dokonce nějaký čas žil. Osud jim však nepřál. Začátkem 30. let začala Ladislava kontaktovat dívka, která se do slavného herce bezhlavě zamilovala. I to, že si říkala Divá Bára mělo zlověstnou spojitost s rolí Štěpničkové, která si v Babičce zahrála Viktorku. Pešek city dívky nemohl opětovat, a tak začalo peklo.
Kvůli Peškovi spolykala tubu barbiturátů
Vyhrožovala, že se zabije a začala svou posedlostí ztrpčovat hercův život. Situaci popisuje tento citát pamětníka: "Dívka z velmi bohaté židovské rodiny se do tehdy velmi populárního Peška zamilovala. On její lásku ale neopětoval. Peškova ctitelka se ale nechtěla vzdát a začala vyhrožovat, že pokud si ji nevezme, něco si udělá. Dokonce jednou, když Pešek nereagoval na její dopisy a básně, spolykala tubu barbiturátu Veronal. Tak byla Peškem posedlá!"
Nedokázal vydírání ustát
Aby trapnou epizodu nějak urovnal, rozhodl se dívku navštívit. Ladislav Pešek byl velmi citlivý, dokonce až přecitlivělý a takový nátlak mu nedělal dobře. Jenže to byl teprve začátek! Režii dalšího vývoje převzal do svých rukou otec pomatené dívky. Prý si jí buď vezme, nebo jí má na svědomí! Ačkoli s tím z hloubi duše nesouhlasil, uzavřel s "Divou Bárou" formální sňatek, aby nedošlo na nejhorší. I nadále ho pak zběsile pronásledovala, až nakonec odmítl snášet takovou šikanu a s dívkou se rozvedl.
Pešek mohl skončit v transportu
Přesto ho manželství s ní málem stálo krk. Protože manželka byla židovského původu, mělo na něj spadeno gestapo. Jen popularita herce nakonec zachránila od transportu do koncentračního tábora. Následky by to pro něj i celý český film mělo fatální.