Proč jste dával mléko pod peřinu? „Zraje tam. Snažím se totiž udělat domácí jogurt podle starého osvědčeného receptu.“

Takže výrobci jogurtů se mají začít třást?

„To nevím, to je mi fuk! Cenově to je samozřejmě nesrovnatelné. Navíc jednoduché a dobré.“

Zatímco národ si vesměs vaše tipy na levná a chutná jídla pochvaluje, profesionálové se dívají přes prsty. Nemrzí vás to?

„Nijak zvlášť se tím netrápím. Nejsem kuchař ani šéfkuchař, jsem experimentátor. Tečka. A hlavně se držím hesla: Levně a chutně. A mimochodem mám spoustu kamarádů i mezi proslavenými kuchaři, se kterými některé recepty i konzultuji.“ 

Kdy jste vlastně uvařil své úplně první jídlo?

„Když jsem si jako šestiletý byl schopen přeslabikovat návod na polívku z pytlíku. Byla žampionová a povedla se mi.“

A to první televizní?

„Byly to loni v listopadu dnes už proslavené nadívané kuřecí kůžičky. Hned další den jsem měl obrovskou vlnu ohlasů, pravda, všerůzných, a zprávy od řezníků, že kůžičky jsou beznadějně vyprodané. Mimochodem – jsou dodnes vyprodané hned poté, co se dostanou na krám.“

Kde berete náměty?

„Denně mi chodí desítky mailů i dopisů s recepty, mnohdy rodinnými, které se dědí z matky na dceru či z otce na syna, a lidé se prostě o ně chtějí podělit. Moje práce je vyzkoušet na vlastní kůži(čku), jestli to funguje. A za druhé aktivně sám vyhledávám zajímavé recepty, lidé mi je říkají na ulici a já to pak zkouším, pozměňuji a přepočítávám suroviny na hrnky, lžíce a špetky.“

Jak si mezi těmi desítkami receptů vybíráte, co vyzkoušíte?

„To musí být zajiskření na první pohled. Buď mě upoutá název, skladba surovin či jednoduchost nebo cena… Prostě si to přečtu a hned vím – to je ono! A jde se na to.“

Který z experimentů vás zatím nejvíce překvapil?

„Jednoznačně domácí pribiňák. Je jednoduchý, rychlý a chuťově od profesionálních nerozeznatelný. Ostatně náš kameraman, zapřisáhlý masožravec, se značnou nedůvěrou okusil jednu lžičku, pak snědl i moji porci. Nakonec ještě vylízal i misku. To je snad nejlepší doporučení.“

Na který recept byly největší ohlasy?

"Když jsem dělal koblihy z trouby, tak se strhla doslova koblížková mánie. Mimochodem já sám koblihy vůbec nemusím, za život jsem jich snědl tak pět... Dodnes dostávám fotky koblih z celé republiky, a třeba jsou i od dětí, které si zkoušejí samy poprvé kuchtit. Velký úspěch taky měly loupáčky. Skvělý šéfkuchař Jaroslav Sapík se mi přiznal, že je dělala jeho malá vnučka a on si na nich pochutnal. Jeden z vyhlášených českých advokátů mě zastavil na ulici s tím, že vyzkoušel pivní rohlíky a byl moc spokojený, a zajímavý ohlas jsem měl na matějské pouti, kde jsem se od provozovatelů atrakcí dozvěděl, že jejich děti zkoušejí naprosto všechny moje recepty. Každý takový ohlas mě potěší. Je to úžasný.“

Co na vaše pokusy říkají doma?

„Doma se kupodivu o vaření nebavíme, tam je většinou navařeno pro mě. Kuriózní na tom ale je, že můj brácha Jirka je vyučený kuchař. Ale zběhl k truhlařině a já se zase zadními vrátky přes kameru dostal do jeho původního království, do kuchyně. Doma ale naštěstí nechtějí, abych vařil i tam. Jen jednou jsem musel mámě ukázat, jak se dělají ty populární sýrové bulky, aby odkoukala ten postup.“  

Kterým jídlem vás nejvíce potěší maminka, když přijedete domů do Městce Králové?

„Jsem omáčkový, takže rajská, koprovka, křenovka, a taky kuřetem na jakýkoliv způsob.“

Co naopak vůbec nemusíte?

„Míchaná vajíčka. Ta nesnáším, můj žaludek je prostě nebere! I když jinak vajíčka, omeletu, sázená nebo natvrdo mám rád.“

Nemrzí vás, že vaši kolegové reportéři třeba odhalují korupci, přinášejí dramatické kauzy a vy děláte před národem kuchaříka?

„Rozhodně ne. Po devíti televizních letech si myslím, že jsem si vyzkoušel všechny žánry, a po pravdě řečeno, už jsem byl lehce unaven. To vaření přišlo ve správný čas a zatím mě to nesmírně baví a naplňuje. Jako šéfreportér ostatně rád mladším kolegům radím s reportážemi, ale mě to už více baví v té kuchyni, kam se mi nacpe celý štáb a pak vymýšlíme legrácky, jak diváky pobavit i poučit.“

Učil jste biologii a chemii, pak jste byl reportér, teď kuchař… V jaké roli se cítíte nejlíp?

„Vždycky se snažím dělat to, co mě baví, takže teď se cítím nejlépe v roli kuchařského experimentátora. V podstatě jsem vyměnil chemické kádinky za hrnce a biologické zkumavky za pánve a mezi tím jsem si střihnul reportérské období. Ale abych odpověděl na vaši otázku – vždycky se nejlépe cítím v té roli, kterou právě mám, a snažím se do toho dát všechno.“

Nepřemýšlel jste o tom, že vydáte své recepty knižně?

"To víte, že ano! Chtějí to diváci, zastavují mě lidi na ulici, mailem jsem dokonce dostal od profesionálního grafika mou zpracovanou kuchařku, kterou vytiskl pro své kamarády. Kniha určitě bude, ale není to tak jednoduché, jak bych si přál. Takže strpení, prosím.“

Očima autorky

Když jsem vídala Láďu Hrušku na obrazovce, kde našel shnilý salát a podal to tak dramaticky, jako by vypukla třetí světová válka, říkala jsem si, že je to cvok. Ve skutečnosti je to moc milý a veselý mladý muž, který je své práci oddaný jako málokdo. Nakonec jsme si slíbili, že si někdy popovídáme u dvojky dobrého vína.