„Nakonec velmi dobře. Ze začátku měli strach, říkali, že Češi jsou nestálí. Je to takové házení do jednoho pytle. Ale je pravda, že Češi se snaží od prvního problému spíše utéct. Na rozdíl od Vietnamců, kteří ale mnohdy ve vztahu setrvají jen kvůli tomu, aby si sousedi nic neřekli.“

Myslím, že tím, že jste jako dítě byla integrovaná do českých podmínek, nelze zcela dodržovat vaše kulturní pravidla.

„To nejde. A já ani nechci. Člověk má najednou možnost vybírat z obou kultur. To je nejlepší.“

Takže nedodržujete pravidlo sex až po svatbě?

„Jednou jsem s maminkou zavedla na tohle téma řeč. To bylo vtipné. Tohle téma je totiž u nás tabu. Já ale nemám nejmenší problém, bavit se o tom. Maminka se mě jednou zeptala, co si o tom myslím. Řekla jsem jí, že sex po svatbě je podle mě hloupost, protože se může stát, že si ti dva nebudou rozumět - a co potom? Je to důležité.

Ona byla překvapená, ale usoudila, že mám pravdu, protože její kamarádka si vzala nějakého ředitele, na první pohled velmi konzervativního člověka, a až o svatební noci zjistila, že je sadomasochista. Doma měl dokonce pokoj se sado maso vybavením! Takže se mnou sice souhlasila, ale v závěru našeho rozhovoru vyplynulo, že je vlastně úplně někde jinde. Prý, že když si ten chlap pak ženu nevezme, tak ji vlastně jen využije. Její generace vůbec nedokáže pochopit, že si to ta žena může přece také užívat.“

„No oni mají na všechno řeči, ale ve finále jsou rádi. Jejich představa byla, že jako jejich milovaná dcera bych měla studovat ekonomii, medicínu nebo práva. Když jsem jim oznámila, že jdu na návrhářství, byli v šoku. Pak doufali, že se vzpamatuju a půjdu dělat něco normálního. Tak jsem šla na truc na DAMU. Chtěli, abych řádně dostudovala, ale já začala točit Ordinaci. To se jim nelíbilo, ale pak byli strašně rádi, že mě nemusí živit. Pak nechtěli, abych měla kavárnu, protože se báli, že nedodělám školu. Nakonec jsou rádi, že mám kavárnu a zvládnu i školu. No a také mi říkali - hlavně si neber Čecha! A teď jsou rádi za mého přítele...“

Čím si nakonec získal vaše rodiče?

„Vždycky jsem byla strašný tajnůstkář. Když už maminka pojala podezření, že se něco děje, začala se mě vyptávat. A vždy mi říkala, ať je ten muž hlavně vysoký! Ona je totiž ještě menší než já. Má z toho mírný komplex a plánuje zvýšit genofond naší rodiny. Má teorii, že velcí muži mají ochranitelský pud vůči malým ženám.“

„Představa té výšky je pro ni také mylná. Ona říká, že jestli nemá alespoň 175 cm, tak můžu rovnou chodit s Vietnamcem. Říkala jsem jí, že tohle má dneska skoro každý. A když viděla, že můj přítel měří 197 cm, tak se zhrozila! Mezi námi je výškový rozdíl skoro 40 cm!“

Smířila se maminka s tím, že máte obra?

„Bála se, že si nebudu s Čechem rozumět, ale nakonec mi říkala, že je to moje volba a můj život. Navíc rodiče nás sem přivedli a chtěli, abychom se integrovali, takže nemůžou pak chtít, abychom si vybírali jen mezi Vietnamci.“

Jak dlouho jste s přítelem?

„Krátce, asi rok a půl.“

Už mluvíte třeba o svatbě?

„ Myslím, že na tohle všechno mám určitě věk. Svatba, děti... Ale nejsem plánovač, tak uvidíme.“