Aťka Janoušková,*16.3.1930 - herečka, dabérka

Ve svém strašnickém bytě si spokojeně užívá života pracující důchodkyně, což v její interpretaci znamená: pracuji, jen když se mi chce, a dělám jen to, co mě baví. Když má Aťka Janoušková čas, budí se až před osmou hodinou a strašně ráda a dlouho snídá. Ostatně první věcí, kterou si před rokem do nového bytu pořídila, byl stoleček, speciálně určený pro postelové snídaně. Miluje tousty s pomerančovým džemem, buchty, koláče všeho druhu a k tomu čaj s mlékem a sacharinem. U jídla si čte, poslouchá rozhlas nebo si zapne televizi, pokud je na programu něco zajímavého. Okolo deváté přestane přemýšlet o tom, jak je krásné hovět si v peřinách, když většina národa pilně pracuje, a vstane. Poté, co trochu poklidí, věnuje se vaření "pohotovostních" obědů, které uloží do mrazáku, aby měla vystaráno, až nebude času nazbyt. "Miluju třeba přírodní vepřové kotlety nebo roštěnky na cibulce. Jen když o nich mluvím, sbíhají se mi sliny. Vařím si v podstatě českou kuchyni, ale moc ráda chodím na čínu (zbožňuju rýži), tu bych mohla jíst každý den. Taky si občas kupuju takové ty těstoviny s náplní, co je jen dáte do vařící vody a oběd je hotový," zasní se se slastným úsměvem paní Janoušková.

Když je navařeno a není třeba obíhat úřady či vyřizovat jiné povinné pochůzky, vypraví se paní Janoušková koupit, jak říká, "kus klůcku na nějaké ty šatičky", nebo si obstará něco ke zkrášlení bytu. Naštěstí už skončily doby, kdy jí socialistické obchody dokázaly při jejích sto dvaceti centimetrech nabídnout pouze dětské oblečení -- děti, jak známo, dámské punčochy, prádlo ani lodičky na podpatku nenosí, takže si všechno musela nechat šít nebo dovážet z ciziny. "Onehdy mě zastavila na ulici nějaká paní a ptala se, kde jsem sehnala tak krásné střevíce," vzpomíná Aťka Janoušková a nese mi ukázat modré semišové lodičky na jehlovém podpatku číslo 28, za které by se ani Popelka na bále nemusela stydět. "Musela jsem ji zklamat. Mám je třicet let a pán, který mi je šil, už umřel."

Byly to pro ni těžké doby, když se s pomocí lékařů pokoušela vyzrát na vrozenou poruchu růstu. Ale jednoho dne se díky kamarádovi z divadla na léčení, které beztak neslibovalo převratné úspěchy, vykašlala. Buď ji budou lidé brát takovou, jaká je, nebo ne. Dnes má v bytě poschovávané štafličky a schůdky a směje se: "Člověk se aspoň pocvičí. Zatím nemám žádný nábytek dělaný na míru, ale to se teď -- alespoň co se týče kuchyně -- změní. Posledním zkrášlením bytu je zatím ale tahle dřevěná modrá kočka," vede mě do ložnice, "koupila jsem ji v jedné galerii s nábytkem a mám zálusk ještě na její sestřičku, pokud mi ji nevyprodají."

Má ráda vše, co jen trochu souvisí s uměním a kulturou. Po odpolednách chodí na výstavy. Naposledy byla v Jízdárně na výstavě obrazů s náměty z českých dějin, chystá se na všechny rudolfínské expozice. Večer se občas vypraví do divadla. Představení v kině je pro ni zajímavé jen v případě, že film podle jejího názoru vyžaduje velké plátno, což byl naposledy případ Kolji. V plánu má Zapomenuté světlo a Formanova Larryho Flynta. Jinak volí raději bačkorovou verzi televizní.

Je vášnivou čtenářkou, ale v poslední době pohříchu spíš Lidových novin a Týdne, které, aby měla pocit dobře vykonané práce, musí přečít včetně tiráže, takže na knížky není čas. Tituly na nočním stolku kupících se knížek vypovídají o majitelce, že nejraději má memoáry -- třeba o Miloši Kopeckém nebo Karlu Kynclovi, k vykurýrování smutné nálady nejlépe poslouží zvěrolékař James Herriot, protože "voní člověčinou". V knihovně jeví známky největšího ohmatání Graham Greene a Ernest Hemingway. A dovolenou se sestrou na Šumavě a snad i podzimní týden ve Španělsku bude Aťka Janoušková patrně trávit s romány Milana Kundery.

Čtyřikrát do roka se ráda sejde u kafe a dortíčku se spolužačkami z gymnázia a každé první pondělí v měsíci s bývalými kolegy -- členy Dismanova souboru. "Je to sestava, se kterou jsem byla po válce na velmi úspěšném, leč díky bouři dramatickém zájezdu v Anglii -- dodnes na něj vzpomínáme s Pavlem Kohoutem, Alenou Vránovou, bohužel už mezi námi není Karel Kyncl. Zrovna teď v pondělí se nás ale sešlo devatenáct."

Vzhledem ke své fyziognomii se smířila poměrně brzy s tím, že na divadelních prknech ji role typu Desdemony zřejmě nečekají. V mládí hrála hlavně dětské role -- její první velkou činoherní rolí -- v Národním divadle -- byla holčička ve hře Emila Vachka Prsten. V roce 1943 měla začít zkoušet roli trpaskyně Barborky v Zuzaně Vojířové po boku Zdeňka Štěpánka a Marie Glázrové, ale protože rodiče zatklo gestapo, dostala z Národního vyhazov. Později ji vytáhl z kanceláře, kde nějakou dobu pracovala jako cizojazyčná korespondentka, sám E. F. Burian. Nejraději ale vzpomíná na dobu, kdy s Emanem Fialou dělala kabaret. "Šla jsem tam, kde pro mě někdo vhodnou roli napíše a kde budu moc uplatnit zpěv a tanec, což bylo v kamenném divadle obtížné. Jezdila jsem taky s R. A. Dvorským a později s Jiřím Popperem, který měl ve východoněmecké televizi svou show a vozil tam lidi od nás." Aťka Janoušková hrála taky divadlo pro děti a nevyhnul se jí ani film. Například při natáčení Formanova Amadea, konkrétně scény reje liliputů, se poprvé potkala s lidmi svého vzrůstu v tak hojném počtu. Dodnes občas spolupracuje s rozhlasem nebo si zahraje v nějaké televizní inscenaci či pohádce.

V poslední době Aťka Janoušková moc času na zábavu nemá. Zrovna včera vstávala v půl šesté, aby byla v osm na Barrandově, kde dabuje -- pokaždé zpravidla do sedmi do večera. "Je to proto, že když už se sejde tolik lidí pohromadě, tak hledíme, abychom toho udělali co nejvíc. Momentálně pracujeme na americkém seriálu z prostředí policejní stanice a já propůjčuju hlas telefonistce malé postavy s podobným hlasem, která je však dvakrát širší než já. Sama jsem se divila, že zase jednou dabuju živou osobu a ne kreslené zvířátko. Ale s touhle herečkou jsem se sešla už třikrát -- jednou dokonce ve třídílném hororu Poltergeist. Já sama jsem ho nikdy neviděla, protože nemám ráda filmy, kde lidem z břicha vylézá nějaká příšera."

Protože stála už u kolébky českého dabingu a dabuje dodnes, má zřejmě vše, co dabingový herec potřebuje: schopnost absolutního soustředění, pohotovost, umění přizpůsobit se původní roli. "A když do toho přidáte něco ze sebe, tak to je přesně to, co dělá z řemesla umění," dodává herečka, která na sebe přitáhla nejvíce pozornosti právě touto prací, ačkoli dělala a dělá spoustu jiných věcí. Nejvíc ji proslavil více než stodílný německý kreslený seriál o včelce Máje. Předmět doličný, vyvedený ve skle, má dodnes vystavený na čestném místě v knihovně. Přivezla jí ho z Berlína režisérka Blanka Nováková, která si ji pro roli vybrala. A sladký králíček Azurit? Ne, toho paní Janoušková nedabuje, ačkoli si její hlas za hlas paní Štáchové--Máničky zaměnili mnozí. Dokonce i Petr Hapka, takže písničku o Azuritovi na albu Citová investice Aťka Janoušková nazpívala. Co se týče reklam, jejím hlasem pěla roztančená kinder-vejce i chobotnička ze Sony.

Přímý kontakt s publikem, kterého přece jen nemá tolik, si už pětadvacet let kompenzuje na estrádách s Josefem Zímou, kde má vlastní blok muzikálových písní. "Jezdíme hlavně po venkově a protože ti starší lidé mají Pepíčka Zímu moc rádi, zájem o nás je. Pepík trochu od lidovek ustoupil a vrací se k hašlerkám a operetám. Zkrátka děláme programy pro svoje publikum."

Když už stojím ve dveřích, takže vynikne šedesáticentimetrový výškový rozdíl mezi námi, napadá mě, jestli to lidi přece jen nesvádí jednat s ní infantilně jako s malou holkou. A ta dáma s výškou děvčátka, která, jak si náhle uvědomuju, mluví o svých pocitech jen zcela výjimečně, rozhodným hlasem odvětí: "Víte, drahoušku, já se jen tak nedám. Jsem dost rezolutní povaha a dovedu si zjednat respekt. To život mě naučil." Věřím jí. V tu chvíli mám dojem, že nějakou kuchyňskou linku na míru ani nepotřebuje.

Autor: anetka26

zdroj osobnosti,cz

Aťka Janoušková brzy oslaví další životní jubileum. Hermína

Brzy oslaví 85 let, přesto je pořád čiperná jako včelka Mája: Mrkněte, jak to v důchodu sluší nejmenší české herečce

---

Fotogalerie

Aťka Janoušková pořád hýří vitalitou. ■

Hermína

Herečka křtila knihu o televizní hlasatelce Jarmile Šusterové-Horčičkové. ■

Hermína

Aťka Janoušková si důchodový věk umí užívat. ■

Hermína

Anna Veškrnová, Super.cz

Tajemství Aťky Janouškové: Gestapo jí odtáhlo rodiče do koncentráku!

 

31. ledna 2015 ● 05:00

 

Nikdy o tom nemluvila! Když bylo nejmenší české herečce Aťce Janouškové (84) pouhých třináct let, gestapo odvleklo její rodiče do koncentračního tábora! Maminka skončila v Osvětimi, tatínek v Dachau.

 

 

 

 

 

V roce 1943 měla začít zkoušet roli trpaslice Barborky v Zuzaně Vojířové po boku Zdeňka Štěpánka a Marie Glázrové. Jenže z toho sešlo, protože její rodiče zatklo gestapo.

A třináctiletá gymnazistka o nich neměla až do konce války žádné informace. „Až pak mi tetička řekla, že se tatínek už nikdy nevrátí,“ vzpomíná Aťka smutně. Aťčin tatínek v lágru zahynul, na mamince se kruté podmínky podepsaly natolik, že zemřela v pouhých sedmdesáti letech.

Tatínek umřel prý pouhých 14 dní před příchodem amerických osvoboditelů. „V lágru ho prý nějak brutálně zkopali, potom k tomu dostal ještě tyfus a to byl konec...“

O to větší šok a radost zažila deset dnů po válce, kdy se do Prahy z Osvětimi vrátila maminka. „Na ten okamžik nikdy nezapomenu. Seděla jsem u klavíru a něco jsem si přehrávala. Najednou se otevřely dveře a v těch dveřích stála moje maminka...,“ vypráví dojatě Aťka, která zanedlouho oslaví 85 let.

 

 

 

 

 

 

 

 

Smutné tajemství nejmenší české herečky Aťky Janouškové: Rodiče jí odvlekli do koncetráku

Autor: Archiv Blesku

Autor: hoh

zroj Blesk,cz

 

14. března 2015 • 12:00

Zdrcující zážitek Aťky Janouškové (84): Co jí koncentrák vzal a co zase dal?

Aťka Janoušková má po mamince židovskou krev. (Aha! – Daniel Černovský, ČTK, ara)

 

 

 

 

 

 

Aťka Janoušková má mezi českými herci výsadní postavení hned z několika důvodů. Spolu s Jiřím Krytinářem (67) je při 120 centimetrech nejmenší, od malička hrála v Národním, jako bývalá cizojazyčná korespondentka nemá problém s domluvou v zahraničí a navždy se zapsala u diváků všech věkových kategorií jako nesmrtelná Včelka Mája. Málokdo ví, že jako předválečné dítě s židovským původem zažila herečka těžké rány osudu.

 

Už před válkou hostovala malá baletka na první scéně ve Zlaté kapličce a to, že byla maminka židovského původu si pořádně uvědomila až s prvními potížemi, které přišly v době okupace, kdy jí bylo devět let. "Nehrála jsem tam ani dva měsíce a do divadla přišlo udání. Jak můžu hrát v Národním, když je moje maminka Židovka. Musela jsem odejít. I z baletu, protože maminka říkala, že nebudeme nikoho přivádět do neštěstí," vzpomíná Aťka Janoušková v Sedmičce.

 

 

V létě 1943 byli oba rodiče herečky zatčeni gestapem a následně deportováni do koncentračních táborů. Dívka stejnému osudu unikla jen díky prázdninovému pobytu mimo Prahu. Věřila alespoň v propuštění otce, který nebyl Žid, ale události nakonec vzaly úplně jiný spád. "Tatínek šel do Dachau a tam zemřel. A maminka, Židovka, přežila Osvětim a pochodem smrti přišla domů. Bylo to něco neuvěřitelného, navíc jsme o ní celou dobu neměly žádné zprávy," říká paní Aťka, která celou dobu žila u strýce s tetou, kteří se jí ujali.

 

 

Dojemné bylo pochopitelně setkání s milovanou osobou, která jako zázrakem nacistické vyhlazovací peklo přežila. Nikdo totiž nedoufal, že se ještě vrátí. "Asi dva týdny po konci války jsem seděla a hrála na klavír. Najednou se otevřely dveře a v nich stála maminka. bylo to něco neuvěřitelného. Když odcházela, měla černé vlasy a vrátila se s úplně bílými, ale byla živá," popisuje chvíle štěstí v neštěstí nejmenší česká herečka, zpěvačka a dabérka. Koncentrační tábor jí tedy vzal tatínka, ale ze chřtánu smrti vydal jako zázrakem maminku.

autor moc

zdroj Aha,cz