Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vuk Čelebič

jachnicka.jpg

Vuk Čelebič,*

Do Ulice přichází charismatický Černohorec Vuk Čelebić. Drsně však zamává s rodinou Nyklových!

 
6. 2. 2017

Je mladý, je pohledný, cílevědomý, ví, co chce, a jde si za tím. Takový je Robert Bláha, mladý PR manažer, který se už dnes přijde ucházet o volné místo na radnici po boku Světlany Nyklové (Tereza Bebarová) a Denisy Mastné (Stanislava Jachnická). Zdá se, že je tím pravým kandidátem. Kdyby jenom dámy tušily, jaký vítr jim na radnici i v životech udělá…

Role ctižádostivého Roberta Bláhy, který si je až příliš dobře vědom svých předností, se bravurně zhostil mladý herec Vuk Čelebić. „Je to od pohledu sympaťák, jenomže se brzy ukáže, že má každý krok velmi dobře promyšlený tak, aby hrál v jeho prospěch.

Má vynikající komunikační schopnosti, díky kterým dokáže bravurně manipulovat s lidmi. To mu sice v profesním životě může hodně pomoct, v osobní rovině už to ale tak chvályhodné není. Zamává hlavně s rodinou Nyklových. Jsem sám zvědavý, kam se moje role vyvine, nechám se překvapit,“ říká o své první seriálové roli charismatický herec.

Vuk působí v chebském divadle, jeho kořeny sahají do Černé Hory. „Tatínek pochází z Černé Hory. Tam jsem strávil i většinu dětství. Narodil jsem se sice v Praze, když tady rodiče dokončovali studia, ale brzy jsme se přestěhovali do Černé Hory, kde jsem byl až do svých osmnácti let. Před deseti lety jsem se rozhodl vrátit do své rodné země, vystudoval jsem tady herectví a zůstal,“ prozradil o sobě Čelebić, který je pyšným tatínkem dvou dcer, čtyřleté Ester Clare a dvouleté Isabelly Arii.

Osudovou chvíli, jež předurčí další vývoj seriálové linky Nyklových, uvidí diváci seriálu Ulice už dnes v 18:25.

Autor: niž
 

Divadelní mosty

 Tentokrát jsem pro vás vyzpovídal novou tvář našeho divadla Vuka G. Čelebiće, kterého můžete vidět jako Náčelníka Bromdena v inscenaci Přelet nad kukaččím hnízdem. Náš rozhovor se uskutečnil po zkoušce v divadelním klubu při dobré kávě a cigaretě.

Vuk Gojkov Čelebić
• 24 let, narozen ve znamení berana
• má rád elegantní oblečení, humor a chladné zbraně
• umí jezdit na koni, svádět ženy, mluví plynule česky, srbsky, španělsky a anglicky

 

Vuku, vysvětli prosím našim čtenářům svůj původ.

Tatínek je Černohorec, vystudoval DAMU, obor režie, ale dnes se živí jako diplomat, spisovatel a přednáší literaturu (nejraději Dostojevského a Cervantese, o nichž nedávno publikoval). Moje maminka je Češka a pracuje jako vědecká pracovnice v oboru klasická filologie, zkráceně: středověká i klasická latina. Já jsem se narodil v Čechách, ale když mi bylo pět let, tak jsme se s rodiči přestěhovali do Černé hory. Tam jsme žili dalších asi pět let, po dobu tátova mandátu jako ministra kultury a pak jsme na nějakou dobu odcestovali do Argentiny. Když jsme se zase vrátili do Černé hory, dokončil jsem tam gymnázium, ale na vysokou jsem se přihlásil do České republiky.

A proč jsi se rozhodl studovat v Čechách?

V Černé Hoře je kvalitní herecká škola v Cetinje, ale otevírá ročník snad jen každý druhý rok a  uplatnění v divadle tam není tak velké. Navíc jsem chtěl studovat v Praze a  na v Evropě vyhlášené umělecké škole kde byl i táta. Přihlásil jsem se na DAMU na obor teorie a kritika.

Nechtěl jsi se hlásit na herectví?

Chtěl, ale doprava z Černé hory do Prahy je složitá a drahá. Měl jsem spoustu práce s maturitou a vzhledem k tomu, že přijímačky na herectví jsou vprostřed školního roku (v lednu), tak jsem si nemohl dovolit se na ně vypravit. A tak jsem jel až na přijímačky, které byly v červnu a to byly přijímačky na teorii a kritiku.

A jak ses tedy dostal k herectví?

Hned po prváku mi pan profesor Vostrý nabídl, abych přestoupil do prvního ročníku na obor režie. A tam mi zas pan Daniel Hrbek, po klauzurách kde jsem ztvárnil Dona Juana, nabídl, abych přestoupil do jeho ročníku na obor herectví (smích). Nejdříve jsem váhal, protože se mi nechtělo zase do prváku, ale pan Pavlata mě větou: "Tebe je v hledišti škoda..." definitivně přesvědčil. Tak jsem to herectví začal studovat a letos jsem jej úspěšně ukončil.

Koukám, že cestování máš zkrátka v duši. Loni jsi tedy absolvoval ve vašem studentském divadle DISKU. Jaké byly tvoje oblíbené role?

Bude to asi Tragéd Nešťastlivec z Ostrovského Lesa. To je role, která když herce potká, tak už se jí nezbaví. Žánrově je to komedie, ale Nešťastlivec má až Hamletovský rozměr. Jedná se o zneuznaného chudého herce, který se všude pohádal a cestuje z jednoho kraje Ruska na druhý. Pěšky. Je velice hrdý až sebestředný, ale ve výsledku strašně čestný, takže se jednalo o roli mně velice blízkou. Užil jsem si ale i buranského zakomplexovaného ekozemědělce Treichkeho v dramatu Hosté v režii Štěpána Pácla, protože šlo o zcela odlišnou až protikladnou roli a mohl jsem zase zkusit jiné polohy a věci.

Role Náčelníka Bromdena je tvoje první zkušenost s profesionálním divadlem? Nebo spolupracuješ i  s dalšími divadly?

Ne, ale jedná se o první takovouto příležitost. Koncem listopadu jsme odpremiérovali Kočku na kolejích Josefa Topola v Divadle na Vinohradech a já po velké radosti zkameněl "a co dál?". Naštěstí, či shodou jistých okolností a setkání atd. atd. si na mě jeden mostecký kolega vzpomněl a doporučil mě do role Náčelníka. (významný mrk)

A jaký je tvůj první dojem ze zkoušení, z kolegů a vůbec z celého našeho divadla?

První dojem prvního dojmu byl fajn. Viděl jsem premiéru inscenace Psa Baskervilského a moc se mi to líbilo. Když jsme začali zkoušet Kukačky, cítil jsem, že ne všichni kolegové jsou ze mě nadšeni a já je chápu: přišel indián! (smích) Ne, dělám si legraci. Bylo to fajn a teď je to ještě lepší. Navázal jsem přátelství, kterých si nesmírně vážím a která nejsou vázána jen na zkoušení, a budu se je snažit udržovat, ať se naše cesty rozejdou nebo zkříží jakkoliv.

Vuku, teď trochu odbočím. Naše diváky by určitě mohlo zajímat něco z tvého soukromí. Pověz nám něco o tvé dceři, ženě, životě...

(smích) Ano, mám roční dceru Esterku, která roste jako z vody a to s Bárou, mojí přítelkyní. Obě holky jsou mojí velkou chloubou a oporou. Bára je písničkářka a klavíristka, a když je třeba, tak mi pomáha nejen se zpěvem, ale i při domácí přípravě na roli. Je to krásná a moudrá holka, a když mě něco trápí, vím že si k ní můžu zajít pro radu. K Esterce zatím ne, ale s tou zas cvičím své vypravěčské, hrací a komediantské schopnosti. Jsme spolu šťastní.

Tak ať jste šťastni i nadále a ať se ti v Mostě líbí, děkuju za rozhovor.

 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář