Soupis rolí:
- ŠKOLA ŽEN: Oront, přítel Arnolfův
- VESELÉ PANIČKY WINDSORSKÉ: Pistol
- TAJEMSTVÍ PRALESA aneb 800 mil po Amazonce: Joam Dacosta-Garral
- IDEÁLNÍ MANŽEL: Hrabě z Cavershamu
- LAKOMEC:Anselm
- OLDŘICH A BOŽENA: Kněz
- CYRANO Z BERGERAKU: Bellerose
- RADÚZ A MAHULENA: Radovid
- JAK JE DŮLEŽITÉ MÍTI FILIPA: Kanovník Chasuble
- KRÁL RICHARD III.: Biskup
- ČERNÁ MADONA BRNĚNSKÁ: Martin Středa
- REVIZOR: Bobčinskij
- ROMEO A JULIE. Řehoř
- MANDRAGORA: Otec Timoteo
- KRÁLOVA ŘEČ: Král Jiří V., otec Bertieho a Davida
- LIŠKA BYSTROUŠKA: Revírník - Pes Lapák
V rodné Praze strávil svá léta žákovská a studentská. Po maturitě na střední škole byl v roce 1965 přijat na Janáčkovu akademii múzických umění, kde absolvoval v roce 1969 rolí Jaga v inscenaci Shakespearova Othella v režii Rudolfa Jurdy.
Po čtyřech „učednických“ letech v Brně následovalo devět „tovaryšských“ let ve Východočeském divadle v Pardubicích. Zde se setkal s řadou velmi zajímavých rolí, jako byl například Merkucio v Shakespearově Romeovi a Julii, titulní hrdina v Hugově romantickém dramatu Ruy Blas, Nil v Gorkého Měšťácích anebo Hynek v tehdy populární původní novince Radoslava Lošťáka Opožděný ptačí zpěv.
V roce 1978 mění Pardubice za ostravské Divadlo Petra Bezruče, které se snažilo i v letech normalizace udržovat pověst nekonvenčního divadla. Zde se setkává s novými režijními podněty. Jmenujme na tomto místě především svéráznou osobnost režiséra Josefa Janíka, v jehož inscenaci Villon a ti druzí vytvořil postavu Régniéra a postavu Císaře ve hře Mirka Stiebera Paganini a Frištenský. V režii Ilji Racka hrál postavu Brynčiho ve hře Jany Knitlové Sekyra na studánky a postavu Kankalise ve hře litevského autora Kazyse Saji Jeho excelence býk Klemens. Upozornil na sebe v roli Zlatohlava v Tylově Tvrdohlavé ženě.
Po dvou letech v Ostravě se Vladimír Krátký vrací do východních Čech. Tentokráte je to konkurenční město Pardubic Hradec Králové, město s mimořádně silnou divadelní tradicí, které v nelehké době sedmdesátých a osmdesátých let bylo sídlem divadla, jež se snažilo v maximální možné míře překonat vymezené normalizační bariéry. Zde se setkává s režisérskou osobností Jan Grossmana. Hraje v jeho inscenacích – v Gogolově Revizorovi školního inspektora Chlopova, v Molièrově Donu Juanovi Dona Alonza, v Brechtově Panu Puntilovi se poprvé setkává s rolí Surkally. V Hradci hraje také Higginse ve Shawově Pygmalionu, Figara v Beaumarchaisově Figarově svatbě a Athose ve Třech mušketýrech po třiceti letech. V řadě představení účinkuje ve studiu Beseda, kde hraje například Tybalta v inscenaci Shakespearova Romea a Julie v režii Miroslava Krobota anebo v inscenacích Josefa Krofty Lituji, že nejsem básník, Škola staletími a Mechanické divadlo.
V roce 1984 se po patnácti letech vrací do Brna a stává se členem činohry tehdejšího Státního divadla. Zde si zopakuje profesora Higginse v Pygmalionu, kterého přebírá po Janu Vlasákovi. Už první sezóna mu přináší zajímavé úkoly s výtečnými režiséry. V Hajdově skvělé inscenaci Brechtova Pana Puntily se znovu zahraje Surkallu a v Marceauově Vajíčku v inscenaci téhož režiséra roli Dugommiera. V Kaločově dramatizaci prózy Čingize Ajtmatova Den delší než století hraje Bouřného Edygeje. Z přečetných rolí Vladimíra Krátkého v dalších letech jmenujme alespoň některé, kapitána Horstera v Ibsenově Nepříteli lidu, bratra Martina Ladvenu v Anouilhově Skřivánkovi, Horacia v Shakespearově Hamletovi. Ve více rolích jsme ho mohli vidět v Kaločově hře V zajetí něžné chiméry anebo v Shakespearově Troilovi a Kressidě. Své velké komediální schopnosti prokáže v roli sluhy Felixe v Labichově Slaměném klobouku.
Velkou pozornost vzbudily na konci osmdesátých let Krátkého výkony v tehdy otevřeném Divadélku na Hradbách (nynější Malá scéna Mahenova divadla) v rolích Hraběte v Ševčíkově inscenaci hry Arthura Schnitzlera Dokolečka dokola a v postavě Představitele ve Steigerwaldově Neapolské chorobě.
Z velké řady dalších rolí připomeňme alespoň jeho postavy v Kaločových adaptacích Dostojevského (Běsi, Bratři Karamazovi, Hráč), řadu shakespearovských postav (první herec v Kaločově inscenaci Hamleta, francouzského krále v Králi Learovi, Egea ve Snu noci svatojanské, Leonata v Mnoho povyku pro nic anebo Pistola v dodnes úspěšně hraných Veselých paničkách windsdorských). Několik postav vytvořil v Srbově inscenaci Fausta, v Roku na vsi téhož režiséra hrál postavu Marečka, v Srbově adaptaci Bassova Cirkusu Humberto ztvárnil postavu starého Antonína Karase a v Merlinovi Tankreda Dorsta sira Gawaina. V Goldflamově inscenaci Poláčkova Okresního města hrál Lékárníka, v Tarantově režii Vančurovy Markéty Lazarové starého hraběte, v Čičvákově inscenaci Ithaky Botho Strausse Agelaia a v jeho inscenaci Bernardova Kanta roli Admirála. S režisérem J. A. Pitínským se setkal jako rektor Kroll v Ibsenově Rosmersholmu. V několika rolích se představil ve Hře o Janáčkovi Ludvíka Kundery, v Brechtově Matce Kuráži hrál Starého sedláka, Otce v Krvavé svatbě Garcíi Lorcy, Předsedu poroty ve Dvanácti rozhněvaných mužích Reginalda Roseho nebo Tieffenbacha ve hře Můj Nestroy Petera Turriniho.
Sluší se zmínit o jeho rolích v repertoáru pro dětské diváky. V Derflerově inscenaci Pavlíčkovy pohádky Tři zlaté vlasy děda Vševěda byl Rybářem a dědem Vševědem. Hrál v pohádce Doktor Bolíto Aloise Mikulky a v Pavlíčkově Císařově slavíku. Na Malé scéně participoval na úspěšných představeních režisérky Zoji Mikotové – Kainarově Zlatovlásce a Ježíškově košilce Jana Zahradníčka.
Na Malé scéně rovněž hrál Larryho ve hře Patricka Marbera Na dotek a v Nocích letmé lásky Palomy Pedrero v režii Jany Janěkové a ve hře Odile Raymonda Queneaua.
Vladimír Krátký hrál Joama Dacostu v Goldflamově inscenaci Verneova Tajemství pralesa, Policajta v Drábkově představení Furianti 2008 či v několika postavách v Pitínského inscenaci Marnie v Divadle Reduta.
Výrazně ztvárnil roli lorda Cavershama ve Wildeově Ideálním manželovi. Z dalších rolí jmenujme alespoň Proculeia ve Shakespearově Antoniovi a Kleopatře, Anselma v Molièrově Lakomci, znamenitého Radovida v Zeyerově hře Radůz a Mahulena v režii SKUTRU, neodolatelného kanovníka Chasubleho.
Za zemřelého Mistra Jaroslava Dufka se ujal role Bobčinského v Gogolově Revizorovi v režii Ivana Rajmonta s vynikajícím výsledkem. V Černínově inscenaci Shakespearovy hry Romeo a Julie je Řehořem, v Machavelliho Mandragoře Otcem Timoteem, ve Stropnického iscenaci Seidlerovy hry Králova řeč hraje postavu Krále Jiřího V., otce Bertieho a v Lišce Bystrošce v režii SKUTRU ztvární role Revírníka a Psa Lapáka.
Spolupracuje s rozhlasem, dabingem, televizí. Zmiňme se alespoň o televizním filmu Milana Růžičky Dáma a smrt, v němž vytvořil postavu George.
Řadu let působí velice úspěšně jako vážený a uznávaný pedagog herectví na Konzervatoři Brno.
