Jdi na obsah Jdi na menu
 


Otto Budín

Otto Budín,*9.10.1923 - 10.4.1994 - herec

 

Otto Budín se narodil 9. října 1923 ve Vídni. Po přesídlení do Prahy se poprvé za okupace v roce 1942 objevil jako posluchač pražské Státní konzervatoře na studentských amatérských scénách. V začátku své kariéry prošel např. Pražským divadlem pro mládež (1. srpen 1944 – 31. červenec 1945), známým Větrníkem (1. srpen 1945 – 31. červenec 1946), Studiem Národního divadla Jindřicha Honzla (1. srpen 1946 – 31. červenec 1947), Divadlem mladých pionýrů (1. srpen 1947 – 1949), Městským divadlem pro mládež (1949 – 1951), kladenským Městským oblastním divadlem (1951 – 1952), Státním divadlem Ostrava (1952 – 1953) a plzeňským Krajským oblastním divadlem (1953 – 1954).

Nakonec opět přišel do Prahy, hrál v Divadle na Vinohradech (1954 – 1955), v Divadle estrády a satiry (1955 – 1957), v Divadle ABC (1957 – 1961) a do odchodu do penze v Městských divadlech pražských (1961 – 1986), kde dále hostoval jako penzista (v pokročilém věku hostoval v Hudebním divadle Karlín).

Své komediální herectví, zpěv a uhlazený herecký projev inteligenta Otto Budín představil v inscenacích „Ruy Blas“ (Markýz de Priego), „Večer tříkrálový“ (Tobiáš Říhal), „Jak se vám líbí“ (Adam), „Maškaráda“ (Sluha), „Strýček Váňa“ (Statkář I. I. Tělegin), „Ideální manžel“ (Phipps), „Amadeus“ (Hrabě), „Sestup Orfeův“ (Pinda Binnings), „Ženitba“ (Štěpán), „Jezinky bezinky“ (Pan Gibbs), „Svatá Jana“ (Arcibiskup), „Ideální manžel“ (Komorník), „Soudný den“ (Obchodní cestující), „Čardášová princezna“ (Kníže) apod.

V českém filmu hrál nepravidelně, s různými časovými rozestupy od 50. let až do let 80. Vždy se ale jednalo a opravu miniaturní a malinkaté roličky, omezené rozsahem, časem a velikostí. Přesto dokázal Budín upoutat na sebe pozornost. Zpočátku (a s velkými letitými odstupy) byl dráteníkem v Radokově hudební komedii DIVOTVORNÝ KLOBOUK (1952), novinářem v povídce Jaroslava Macha TAJEMSTVÍ PÍSMA z triptychu O VĚCECH NADPŘIROZENÝCH (1958), zákazníkem kupující film v Novákově filmu HLAVNÍ VÝHRA (1958), hokejovým funkcionářem v komedii LEDOVÍ MUŽI (1960) Vladimíra Síse nebo hostinským Nepustem v ŽALOBNÍCÍCH (1960) Ivo Nováka. Hrál i v zahraničních produkcích (tř. SRN).

Od 60. let se objevil ještě jako brýlatý muž v Rychmanově osvětovém snímku DAŇ Z POHODLÍ (1961), výpravčí v dalším filmu Ivo Nováka ZELENÉ OBZORY (1962), vedoucí módního závodu v komediálním muzikále Ladislava Rychmana DÁMA NA KOLEJÍCH (1966) s Jiřinou Bohdalovou, Traxler v dramatu Antonína Moskalyka DITA SAXOVÁ (1967), úředník v tragikomedii režisérů Moravce a Podskalského MUŽ, KTERÝ STOUPL V CENĚ (1967), novinář v oblíbené komedii SVĚTÁCI (1969) režiséra Zdeňka Podskalského, účetní ve Skalského komedii TOUHA SHERLOCKA HOLMESE (1971) a nebo barončin (Helena Růžičková) host ve frašce Oldřicha Lipského SLAMĚNÝ KLOBOUK (1971).

A v normalizačních 70. létech pokračoval Dr. Vávrou v krátké Frostově agitce KLÍČ POD ROHOŽKOU (1972), otcem Konečným v dramatu PLAVENÍ HŘÍBAT (1975) Hynka Bočana, Šrubařem v Polákově kriminálce NOC KLAVÍRISTY (1976), i u diváků jistě nejznámějším nápadníkem Čestmírem Vokounem v komedii COŽ TAKHLE DÁT SI ŠPENÁT (1977) Václava Vorlíčka, vedoucím pošty v krimi Dušana Kleina SÁZKA NA TŘINÁCTKU (1977), učitelem v POPLACHU V OBLACÍCH (1978) Jindřicha Poláka, úředníkem ve zprostředkovatelně práce v Kachyňově titulu LÁSKY MEZI KAPKAMI DEŠTĚ (1979) a též skladatelem Bedřichem Smetanou v koprodukčním projektu PÍSNĚ BY NEMĚLY UMÍRAT (1983).

Svůj výrazný hlas uplatnil též v rozhlase (např. „Caesar“, „Kabaret U dobré pohody“, „Husaři“, „Radúz a Mahulena“), dabingu (STRAŠIDLA ZE SPESSARTU aj.) a celé své herectví v televizních filmech (třeba KONEC VELKÉ EPOCHY, INZERÁT, ŽALÁŘ NEJTEMNĚJŠÍ, HÁDANKÁŘ VOJTA, NACTIUTRHAČ, LIDÉ NA KŘIŽOVATCE, JAK TO BYLO V ÚNORU, VILÉM ROZKOČ, PAN TAU A ROSNIČKA atd.) i seriálech (SŇATKY Z ROZUMU, HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, JANA EYROVÁ, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, CHALUPÁŘI, NEJMLADŠÍ Z RODU HAMRŮ, NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA, ARABELA, VLAK DĚTSTVÍ A NADĚJE, ZLÁ KREV, KŘEČEK V NOČNÍ KOŠILI či NÁHRDELNÍK). Otto Budín zemřel v zapomenutí 10. dubna 1994 v Praze ve věku nedožitých jednasedmdesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour

zdroj filmová databáze
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář