Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jiří Papež

Jiří Papež,* 17.10.1931 - 3.4.2004 - herec

Jiří Papež se narodil 17. října 1931 ve Valašském Meziříčí. K umělecké dráze ho poprvé nasměroval film, když byl jako devítiletý vybrán pro postavu Jana Proška, jednoho z dětí manželů Proškových (Světla Svozilová a Karel Třešňák), bratra Barunky (Nataša Tanská), Vilímka (Jiří Krchňavý) a Adélky (Jitka Dušková a Dagmar Appelová) a vnuka legendární babičky Magdaleny Novotné (Terezie Brzková) ve filmu režiséra Františka Čápa podle slavného stejnojmenného románu Boženy Němcové BABIČKA (1940).

Už díky tomuto filmu vstoupil během protektorátu ve všeobecnou známost, avšak svojí filmovou dráhu musel kvůli studiu přerušit a postupně se na něho opět zapomnělo. Rozhodl se pro studium herectví a v roce 1953 absolvoval Jiří Papež herectví na JAMU v Brně.

První jevištní zkušenosti sbíral v Beskydském oblastním divadle v Novém Jičíně (1953 – 1955), v Krajském oblastním divadle v Hradci Králové (1955 – 1957), v pražském Divadle na Vinohradech, tehdy Ústřední divadlo československé armády (1957 – 1960), ve Státním divadle v Brně (1960 – 1969) a nakonec až do odchodu na odpočinek v brněnském Divadle bratří Mrštíků (1969 – 1990), kde ještě během 90. let hostoval. Své charakterní herectví a atraktivní zjev uplatňoval v rozličných milovnických, hrdinných a též vážných a tragických, i komických postavách. Několik výkonů je zachyceno v TV divadelních záznamech.

Zprvu se na divadelních jevištích objevoval jako Četník („Revizor“), Don Carlos („Don Carlos“), Švanda („Strakonický dudák“), Hynek („Kutnohorští havíři“), Ota z Bergova a Posel („Král Václav IV.“), Athéňan („Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou“), Johann („Meteor“), Nikolaj Rostov („Vojna a mír“), Syn („Damoklův meč“), Havlík („Jan Hus“), Bernardo („Hamlet“), Douglas („Jindřich IV.“), znova Don Carlos („Don Juan“), Kristián („Cyrano z Bergeracu“), Monsieur Ballon („Peer Gynt“), Lucenzio („Zkrocení zlé ženy“), Šandor („Jánošík“), Berjozkin („Zlatý kočár“), Leontes („Zimní pohádka“), Sebastian („Bouře“), Učitel („Nebožtík Nasredin“), Poeta („Adam Stvořitel“), Felix („Jezero Ukereve“) ad.

Svojí necelou třístovku divadelních postav během let doplňoval inscenacemi „Jen o chlup“ (Vyvolavač), „Král Jan“ (Bastard Filip), „Matka Kuráž a její děti“ (Voják a Vrchní velitel), „Drahomíra a její synové“ (Tyra), „Aristokrati“ (Sadovský), „Bílá nemoc“ (První asistent), „Střelec“ (Artur), „Tři sestry“ (Veršinin), „Jeppe z vršku“ (Baron), „Slaměný klobouk“ (Tchán Nonacourt), „Jak se vám líbí“ (Pan Vévoda), „Josef Švejk“ (Palivec a Blázen), „Žebrácká opera“ (Konstábl), „Kat a blázen“ (Don Christobal Almara), „Noc na Karlštejně“ (Arnošt z Pardubic), „Lišák Pseudolus“ (Kuchař), „Osel a stín“ (Zelinář), „Rafani“ (Svojtka), „Tři mušketýři“ (Vévoda Buckingham), „Veselé paničky windsorské“ (Vodička) a nebo „Coriolanus“.

V 50. letech se po sedmnácti letech navrátil před filmové kamery. V krátkém sledu během tří let se na filmovém plátně objevoval jako student Boris Trojan ve SNADNÉM ŽIVOTĚ (1957) Miloše Makovce, mladý lékař v Krškově dramatu ZDE JSOU LVI (1958) a titulní myslivec Ondřej v pohádce O MEDVĚDU ONDŘEJOVI (1959) Jaroslava Macha, jež byla uváděna s pohádkou JAK SE FRANTA NAUČIL BÁT (1959) jako MEDVĚD A STRAŠIDLA.

Naposledy se na filmovém plátně objevil o osmnáct let poté (a 27 let před smrti) jako pan Šíp v Balíkově ZRCADLENÍ (1977). Dokonce se objevil jako titulní Campistrel ve východoněmeckém filmu DIE SCHÖNE LURETTE (1960), později byl profesorem Ettore Grassim v TV filmu NDR pod názvem VERA – DER SCHWERE WEG DER ERKENNTNIS (1988). Ve slovenském snímku Martina Hollého JEDEN DEŇ PRE STARÚ PANIU (1966) byl knězem Martinem.

Oproti filmu, často spolupracoval s brněnským rozhlasem („Ententýky“, „Willi a ti druzí“, „Kam se ptáčku, kam schováš“, „Dům pro všechny“, „Mys dobré naděje“, „Sny“, „Diskusní příspěvek“ apod.), dabingem, televizními filmy (například TRAKTÉR U KRÁLOVNY PEDAUKY, TANGO, PRAVDA VISÍ NA VLÁSKU, PLUKOVNÍK STARBOTTLE A KRÁSNÁ ŽALOBKYNĚ, MODRÁ ZELENÁ ZÓNA, SMRT V KRUHU aj.) a seriály (LEGENDA O ŽIVÝCH MRTVÝCH, JOHANN SEBASTIAN BACH, ČETNICKÉ HUMORESKY atd.). Získal Vyznamenání Za vynikající práci (1960). Jiří Papež zemřel po těžké nemoci 3. dubna 2004 v Brně ve věku nedožitých sedmdesáti tří let.

zdroj. FDb,cz

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jiří Papež se narodil 17. října 1931 ve Valašském Meziříčí. K umělecké dráze ho poprvé nasměroval film, když byl jako devítiletý vybrán pro postavu Jana Proška, jednoho z dětí manželů Proškových (Světla Svozilová a Karel Třešňák), bratra Barunky (Nataša Tanská), Vilímka (Jiří Krchňavý) a Adélky (Jitka Dušková a Dagmar Appelová) a vnuka legendární babičky Magdaleny Novotné (Terezie Brzková) ve filmu režiséra Františka Čápa podle slavného stejnojmenného románu Boženy Němcové BABIČKA (1940).

Už díky tomuto filmu vstoupil během protektorátu ve všeobecnou známost, avšak svojí filmovou dráhu musel kvůli studiu přerušit a postupně se na něho opět zapomnělo. Rozhodl se pro studium herectví a v roce 1953 absolvoval Jiří Papež herectví na JAMU v Brně.

První jevištní zkušenosti sbíral v Beskydském oblastním divadle v Novém Jičíně (1953 – 1955), v Krajském oblastním divadle v Hradci Králové (1955 – 1957), v pražském Divadle na Vinohradech, tehdy Ústřední divadlo československé armády (1957 – 1960), ve Státním divadle v Brně (1960 – 1969) a nakonec až do odchodu na odpočinek v brněnském Divadle bratří Mrštíků (1969 – 1990), kde ještě během 90. let hostoval. Své charakterní herectví a atraktivní zjev uplatňoval v rozličných milovnických, hrdinných a též vážných a tragických, i komických postavách. Několik výkonů je zachyceno v TV divadelních záznamech.

Zprvu se na divadelních jevištích objevoval jako Četník („Revizor“), Don Carlos („Don Carlos“), Švanda („Strakonický dudák“), Hynek („Kutnohorští havíři“), Ota z Bergova a Posel („Král Václav IV.“), Athéňan („Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou“), Johann („Meteor“), Nikolaj Rostov („Vojna a mír“), Syn („Damoklův meč“), Havlík („Jan Hus“), Bernardo („Hamlet“), Douglas („Jindřich IV.“), znova Don Carlos („Don Juan“), Kristián („Cyrano z Bergeracu“), Monsieur Ballon („Peer Gynt“), Lucenzio („Zkrocení zlé ženy“), Šandor („Jánošík“), Berjozkin („Zlatý kočár“), Leontes („Zimní pohádka“), Sebastian („Bouře“), Učitel („Nebožtík Nasredin“), Poeta („Adam Stvořitel“), Felix („Jezero Ukereve“) ad.

Svojí necelou třístovku divadelních postav během let doplňoval inscenacemi „Jen o chlup“ (Vyvolavač), „Král Jan“ (Bastard Filip), „Matka Kuráž a její děti“ (Voják a Vrchní velitel), „Drahomíra a její synové“ (Tyra), „Aristokrati“ (Sadovský), „Bílá nemoc“ (První asistent), „Střelec“ (Artur), „Tři sestry“ (Veršinin), „Jeppe z vršku“ (Baron), „Slaměný klobouk“ (Tchán Nonacourt), „Jak se vám líbí“ (Pan Vévoda), „Josef Švejk“ (Palivec a Blázen), „Žebrácká opera“ (Konstábl), „Kat a blázen“ (Don Christobal Almara), „Noc na Karlštejně“ (Arnošt z Pardubic), „Lišák Pseudolus“ (Kuchař), „Osel a stín“ (Zelinář), „Rafani“ (Svojtka), „Tři mušketýři“ (Vévoda Buckingham), „Veselé paničky windsorské“ (Vodička) a nebo „Coriolanus“.

V 50. letech se po sedmnácti letech navrátil před filmové kamery. V krátkém sledu během tří let se na filmovém plátně objevoval jako student Boris Trojan ve SNADNÉM ŽIVOTĚ (1957) Miloše Makovce, mladý lékař v Krškově dramatu ZDE JSOU LVI (1958) a titulní myslivec Ondřej v pohádce O MEDVĚDU ONDŘEJOVI (1959) Jaroslava Macha, jež byla uváděna s pohádkou JAK SE FRANTA NAUČIL BÁT (1959) jako MEDVĚD A STRAŠIDLA.

Naposledy se na filmovém plátně objevil o osmnáct let poté (a 27 let před smrti) jako pan Šíp v Balíkově ZRCADLENÍ (1977). Dokonce se objevil jako titulní Campistrel ve východoněmeckém filmu DIE SCHÖNE LURETTE (1960), později byl profesorem Ettore Grassim v TV filmu NDR pod názvem VERA – DER SCHWERE WEG DER ERKENNTNIS (1988). Ve slovenském snímku Martina Hollého JEDEN DEŇ PRE STARÚ PANIU (1966) byl knězem Martinem.

Oproti filmu, často spolupracoval s brněnským rozhlasem („Ententýky“, „Willi a ti druzí“, „Kam se ptáčku, kam schováš“, „Dům pro všechny“, „Mys dobré naděje“, „Sny“, „Diskusní příspěvek“ apod.), dabingem, televizními filmy (například TRAKTÉR U KRÁLOVNY PEDAUKY, TANGO, PRAVDA VISÍ NA VLÁSKU, PLUKOVNÍK STARBOTTLE A KRÁSNÁ ŽALOBKYNĚ, MODRÁ ZELENÁ ZÓNA, SMRT V KRUHU aj.) a seriály (LEGENDA O ŽIVÝCH MRTVÝCH, JOHANN SEBASTIAN BACH, ČETNICKÉ HUMORESKY atd.). Získal Vyznamenání Za vynikající práci (1960). Jiří Papež zemřel po těžké nemoci 3. dubna 2004 v Brně ve věku nedožitých sedmdesáti tří let.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář