Jiří Císler
Jiří Císler,*4.2.1928 - 17.4.2004 - herec, režisér
Jiří Císler byl herec, režisér, hudebník, skladatel, dramatik, mistr sarkasmu, geniální klaun a legendární bavič.
Vystudoval skladbu a houslovou hru, již od roku 1947 působil jako člen orchestru Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, později i jako režisér, herec, zpěvák a autor scénické hudby a písní tamtéž. Od roku 1960 působil v nuselském Hudebním divadle, v letech 1969 až 1971 byl členem Kladivadla (Ústí nad Labem).
V divadle Semafor, kde působil v letech 1971 až 1973 režíroval mj. hry Kytice, Elektrická pumpa nebo Kdyby tisíc klarinetů. V období let 1973 až 1978 režíroval pořady komika Josefa Dvořáka s hudbou Karla Černocha (např. Děte domů, babi, tady umřel chlap) v divadle Ateliér. V roce 1974 režíroval v divadle ABD program Hany Zagorové.
Od roku 1978 hrál Jiří Císler v Činoherním klubu a postupně se stal velmi oblíbeným televizním, filmovým a rozhlasovým hercem a žánru hudebního divadla se věnoval méně intenzivně. Až do tragické smrti Luďka Nekudy v roce 1988 byl pravidelným hostem jeho TV pořadu Sešlost, kde zaznělo několik společných písní v jejich vlastní interpretaci.
V roce 1986 napsal scénickou hudbu a písně pro inscenaci divadla Večerní Brno Zítra touhle dobou. V roce 1990 založil v Praze Hravé divadlo – první českou soukromou divadelní scénu po pádu komunismu. Po roce však musel projekt ukončit.
Z filmových a televizních rolí: Ucho (1970), Jak svět přichází o básníky (1981), Malý velký hokejista (1982), Návštěvníci (1983), Za humny je drak (1983), Tisícročná včela (1983), Samorost (1983), Anděl s ďáblem v těle (1983), Alžbětin dvůr (1986), Útěk ze seriálu (1988
)Zdroj Osobnsti,cz
Smutné umírání Jiřího Císlera: Roky trpící v temné předsíni sepisoval vlastní parte...

Tmavá předsíň bez oken se pro něj stala útočištěm! Místem, kde utápěl zoufalství ze smrtelné nemoci v alkoholu. Pro herce Jiřího Císlera (†76) se na posledních pár let stalo očistcem místo mezi čtyřmi stěnami.
Miloval život. Dokázal hrát tři hodiny na housle nebo klavír v kuse, sršel životním optimismem. Zákeřná Alzheimerova choroba ho ale srazila na kolena a udělala z něj hromádku neštěstí plnou agrese a vzteku.
„Předsíň byla nakonec nejdůležitější místo z celého bytu, kde Jirka strávil posledních několik let života, protože tu nejsou okna, a tak se tu cítil bezpečně,“ popsala smutný konec známého komika jeho žena Magdalena. „Celý hodiny a vlastně celý dny tady chodil a hrál si. Nejdřív knížky jenom rovnal, pak z nich trhal přebaly. Pak vytrhával z knížek obsah, ale ne protože byl destruktivní, ale protože to chtěl nějak uvést do pořádku,“ vzpomíná vdova.
Agrese a vztek byly jediné emoce, které před smrtí cítil. „Nechtěl umřít. On byl nemocnej a opilej a hrál do rána na piano. Pil, protože pro něj bylo přijatelnější, že měl pocit, že je opilej, než to, že je nemocnej,“ prozradila v pořadu Příběhy slavných o herci manželka, která si musela zvyknout i na to, že Císler postupem času přestal dokonce mluvit.Dvanáct let před smrtí byl ale úplně někdo jiný. Důkazem toho je energický král Jan v pohádce Za humny je drak, kterou včera večer vysílala televize Prima.
Já nechci chcípnout
„Jirka často křičel u piána a písně prokládal větami - Ku*va, já miluju život! Já tak miluju život, to není fér! Já nechci zdechnout! Já nechci chcípnout!“ prozradila Magdalena.
Napsal si vlastní parte!
Když byl Císler ještě při smyslech, napsal si vlastní parte. Omluvil se v něm dceři a ženě, že byl špatný, ale milující táta a manžel. Manželka ho našla až po hercově smrti založené mezi jeho osobními věcmi.