Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jaroslav Zrotal

15. 4. 2017

 Jaroslav Zrotal,*7.4.1909 - 13.6.1969 - herec

 Dětství a mládí prožil ve velmi tíživých sociálních poměrech a částečně u příbuzných. Od roku 1920 studoval na reálce v České Třebové a Lipníku nad Bečvou, po 3. ročníku však studium přerušil a rok se učil knihkupcem v Novém Městě na Moravě. Poté se opět vrátil na reálku, finanční tíseň ho však donutila studium po 4. ročníku ukončit. Stal se zednickým učněm a živil se v dělnických profesích. V této době pobýval převážně v Brně, kde se také, jako příležitostný statista, sblížil s divadlem, kterému se začal intenzivně věnovat po roce 1928, kdy ho přijali na dramatické oddělení Pražské konzervatoře. Po absolvování školy a vojenské prezenční služby spoluzakládal Divadlo mladých v Umělecké besedě, poté působil jako herec v Českém divadle v Olomouci (1935–38), Českém divadle moravskoslezském v Ostravě (1938–43) a u venkovské div. společnosti. Roku 1945 přišel do Prahy, kde nejprve hrál v Realistickém divadle (1946–48) a Divadle státního filmu (1948–50, současně zástupce ředitele). Od roku 1951 byl zaměstnán u Čs. státního filmu jako scenárista a dramaturg. Napsal původní náměty k filmům Železný dědek(1948), Frona (1954) a Tažní ptáci (1961). Podle jeho div. komedie natočili O. Lipského a Jan Strejček stejnojmenný film Slepice a kostelník (1950), v němž se mohl znovu objevit V. Burian. V české kinematografii začínal už za okupace jako představitel milovnických chasníků ve filmech Františka Čápa: myslivec Radonick V české kinematografii začínal už za okupace jako představitel milovnických chasníků ve filmech Františka Čápa: myslivec Radonický v adaptaci Klostermannova románuMlhy na Blatech (1943) a milý děvečky Rozky (E. Hálková) v dramatu Děvčica z Beskyd(1944). Hereckými úkoly před kamerou byl poměrně hojně pověřován v poválečném období, kdy vytvořil kolem třech desítek epizodních, občas i vedlejších rolí v titulech různých žánrů a režisérů, ale také velmi rozdílné umělecké úrovně, nezřídka značně schematických a tendenčních. Z těch nemnoha větších postav je třeba vyzdvihnout leteckého mechanika Pavlíka v Čápově okupačním dramatu Muži bez křídel (1946), nadporučíka čs. armády a protinacistického odbojáře Maška alias Karla Hartla v Nadlidech (1946) V. Wassermana, řidiče tramvaje a bojovníka na barikádě ve Vávrově zfilmování Drdových povídek z revolučních květnových dnů 1945 Němá barikáda (1949), syna chalupnice Bedrníkové (M. Nademlejnská) Vojty v Cikánově sociálním dramatu podle předlohy podle předlohy Antala Staška O ševci Matoušovi (1948) a horníka a holubáře Aloise Karáska v budovatelské komedii Racek má zpoždění (1950). Jinak ztělesňoval v drobných figurkách chlapíky rozličných profesí a činností, např. řezníka (Alena, 1947), taviče (Siréna, 1947), strážníka (Čapkovy povídky, 1947), učitele (Tři kamarádi, 1947), lékaře (Krakatit, 1948), předsedu ROH (Případ Z-8, 1948), soustružníka (Pětistovka, 1949), vrátného (Zocelení, 1950;V trestném území, 1950), stranického funkcionáře (Karhanova parta, 1950), hostinského (Anna proletářka, 1952), vedoucího soustružnické dílny (Pan Novák, 1949), ředitele (Únos, 1952), vojáka (Tanková brigáda, 1955). Ve druhé polovině 50. let se ve filmu herecky odmlčel a ani v následující dekádě už tolik příležitostí nedostal: byl řečníkem (Kohout plaší smrt, 1961), mistrem v továrně (Malý Bobeš ve městě, 1962), generálem (Máte doma lva?, 1963), mužem v kartotéce (Postava k podpírání, 1963) a vrátným (Strakatí andělé, 1964). Rolí Josefa Hrejsy z Machovy satirické komedie Přehlídce velím já (1969) udělal definitivní tečku za svým film. herectvím. Svoje literární ambice představil básnickou sbírkouZimostráz (1932), ale těžiště jeho tvorby leží v budovatelských dramatech z konce 40. a první poloviny 50. let. Později se pokoušel o detektivní žánr (Všichni spravedliví, 1962).

zdroj Č,CZeský film

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář