František Nedbal
František Nedbal,* herec
Datum a místo narození:
jsem Blíženec a Moravák
Studium:
ano
Angažmá:
- nabídnuté a přijaté: Městské divadlo Zlín, Slezské divadlo Opava, Městské divadlo Most
- nabídnuté a nepřijaté: Divadlo Jiřího Wolkera Praha, Klicperovo divadlo Hradec Králové, Středočeské divadlo Kladno
- nenabídnuté a nepřijaté: NDP, Vinohradské divadlo Praha atd…
Filmové a televizní role:
Pár malých filmových roliček pro dětský film v ateliérech Zlín, něco málo televizních rolí pro TV studio Ostrava, nějaká ta „velerole“ ve dvou seriálech TV Nova, nějaká práce pro dabing, komentáře k dokumentům a práce pro ČS rozhlas Ostrava.
V MDM od roku:
asi 1996
Jiné divadelní a umělecké aktivity:
Ano, dá se tomu tak říct.
Jaký je Váš oblíbený divadelní žánr?
Nemám vyhraněný žánr, ani jako divák. Mám rád, když je herec pravdivý a je mu rozumět. V divadelní hantýrce označen „puďák“. Pláč a smích jsou emoce, které když chcete u diváka vyvolat, tak je to stejně těžké, jako ho přimět se aspoň zamyslet. Je naprosto jedno, zda divák pláče od smíchu, nebo se jen usměje, aby zakryl slzy či rozpaky a vytáhne kapesník. Oba tyto „honoráře“ od diváka jsou pro mě stejně cenné. Je těžké být vtipný a přitom „nevyrábět“ humor, a stejně těžké je, na jevišti „netragédit“ a přitom být dojemný a pravdivý.
Jaká je Vaše oblíbená replika?
Ono to nebude ani tak replika, páč vytrhnout repliku z kontextu nějaké hry mne teď nenapadá. Je to spíš konstatování: Nejhorší pro diváka a herce samotného je, když se herec takříkajíc „po..re sám ze sebe“ V divadle nikdy (pokud někam zrovna nepadáte) nejde o život. Na rozdíl od jiných profesí, jako jsou např. lékaři, hasiči atd. Tam mnohdy o život jde.
Co je podle Vás divadlo a co pro Vás znamená?
Tato otázka svádí říct patetické „moudro“. Tak já zkusím telegrafický výběr. Např.zdroj nějakého příjmu, kolbiště závisti, ambicióznosti, mindráků, falešného uznávání, intrik, nabubřelé namyšlenosti, sebestřednosti, pokrytectví a nespravedlnosti. Ale taky: láska, přátelství, uznání, slzy, smích, dřina a pot, radost a uspokojení. Tento „koktejl“ když namícháte, vznikne divadelní soubor. Mnohdy i dobré divadlo.
Umíte si představit, že byste dělal něco jiného než divadlo?
Ano. Proto jsem asi svobodnější než ten, kdo si myslí, že divadlo je pro něj posláním a nic jiného by nedokázal. Herecké role mají jepičí život. Nakonec se stejně zjistí, že se divadlo obejde bez každého rychle a dobře.
Měl jste někdy nějaký herecký vzor?
Ne. Ale jsou herci, kterých si můžu vážit nejen profesně, ale hlavně lidsky. A vůbec nezáleží na jejich věku. Je pak radost sledovat jejich práci a růst. Těší mne úspěch třeba i kolegů o generaci mladších. Jsou to velmi pracovití a hodnotní lidé. Ti mají před sebou jistě slušnou hereckou kariéru. A protože herec se učí celý život, (pokud netrpí tím, že už to nepotřebuje) mne tihle mladí lidé dokáží inspirovat. Když má někdo negativní přístup, za každou cenu hledá konflikt a vinu všude, jen ne u sebe, je negace mnohdy to jediné, co z něj leze „přes rampu“ k divákovi a k partnerům na jevišti.
Kdybyste si mohl/a napsat divadelní nebo filmovou roli na tělo, jaká by byla?
Žádná. Je jen málo vyvolených, kteří dokáží psát někomu na tělo, jako třeba psali nebo píší - Oldřich Daněk, Jiří Hubač, Jaroslav Dietl, Arthur Miller a mnoho dalších. „Psát na tělo“ nemůže kdekdo. A kdekdo taky nemá to „tělo“ aby na ně někdo psal.
Jak vzpomínáte na své přijetí v mosteckém souboru?
Každé divadlo už je takové, že vás někteří kolegové přijmou rádi a někteří přijmou, ale neradi. A někteří vás nebudou mít rádi ani za 15 let. Ti by pak měli hledat kořeny svých důvodů někde ve svém mindráku.
Jaká je Vaše nejoblíbenější role v MDM?
Tady je odpověď trochu složitější. Mohl bych jmenovat velké nebo hlavní role. Ale ta oblíbenost nemusí souviset jen s rolí samotnou. Není to jen o „metrech čtverečních“ textu a o tom, zda je to role hlavní či nikoliv. Pro mne to dokonce nesouvisí ani s tím, jestli je role oblíbená u diváků. Záleží to, krom jiného, většinou na týmu a partnerech, kteří ti pomáhají roli vytvářet. Ti vám dokážou udělat „peklo“ i z role oblíbené. A naopak vám můžou pomoci si oblíbit roli, kterou jste zrovna nemuseli. Partneři vám dokonce můžou pomoci udělat roli dobře. Pokud ovšem máte štěstí na dobré partnery a máte talent, být dobrým partnerem. Jsou to dva základní kameny z mnoha k tomu, stát se dobrým hercem.
Divák by neměl nikdy poznat, která role je hercem neoblíbená. Ale taky by neměl poznat, jak herec miluje právě tuto roli a hlavně sebe v ní. Divadlo je jako kolektivní sport. O výsledku rozhoduje kolektiv jako celek. Jedinec v boji o diváka většinou nezmůže nic, i kdyby se umlátil, nebo umluvil.
Jaké bylo Vaše největší faux paux na jevišti?
Doufám, že to největší faux paux bylo jen v divadelním snu a tam taky zůstane /klepu to/. Jasně, toho drobnějšího bylo víc. Např.jsme hráli představení na venkovním jevišti a herci mluvili na mikroporty. Po mém výstupu mně zvukař jaksi zapomněl „odjet“ a já docela jadrně okomentoval právě proběhlou legraci na jevišti. Vše šlo pochopitelně do beden patřičně nazvučeno. Divák měl pak možnost si můj komentář vyslechnout v přímém přenosu ze šatny.
Co považujete za svůj největší divadelní úspěch?
Že se divadlem s úspěchem už tak dlouho živím.
Proč by měl člověk v dnešní době chodit do divadla?
„Proč chodit do divadla“ to ví i děti. To je jako otázka, proč se učit číst? I průměrně vzdělaný člověk si určitě najde uspokojivou odpověď. Všechno a všichni, kteří v divadle pracují, by měli být profesionálové na svém místě a fungovat pro úspěch na jevišti. Herci jsou ti, kteří často nejen vymyslí, ale hlavně přináší hotový výrobek na jeviště, za který potom divák investuje své peníze a čas, a do toho divadla se třeba za hercem i vrací. Herec by měl být v divadle ten první. Pokud je funkční i dramaturgie, herec pak udělá co je v jeho možnostech, aby si občan-divák nemusel zdůvodňovat otázku „proč do divadla nechodit“
Jaké je Vaše životní motto?
Líbí se mi výrok mého oblíbeného autora A.P.Čechova, který je stejně jako jeho hry, nadčasový: veškeré zlo v životě pochází z duševní prázdnoty, lenosti a nudy. A vše je to nevyhnutelné, když si někdo zvykne žít na účet druhých. (jaká pravda, vyřčená před více jak sto lety)
zdroj MDMost,cz
